- Stock Picking strategie – jedná se o algoritmus, základní filtr na výběr firem do fondů, který používá portfolio manažer. Jeho cílem je najít takové cenné papíry, které jsou trhem podhodnoceny – aby mu při následném zhodnocení vydělaly. Je to vysoce riziková strategie, která má sice potenciál ohromných výnosů, na druhou stranu ale i stejně tak velkého propadu. Je časově velmi náročná, vyžaduje obrovské znalosti trhů a prakticky neustálé ponoření do čísel, souvisejících s hospodařením podniků. Proto je pro běžného investora optimální využít profesionality a zázemí renomovaného správce a investovat do investiční strategie Stock Picking prostřednictvím podílového fondu. Portfolia takto řízených fondů jsou více koncentrovaná, obsahují obvykle menší počet titulů (cenných papírů), tedy jsou méně diverzifikována. Proto by podílový fond řízený touto investiční strategií neměl být zcela dominantní v investičním portfoliu klienta.
- Benchmarková investiční strategie – využívá se při řízení podílových fondů a jejím cílem je dlouhodobě dosahovat lepší zhodnocení fondu, než které dosahuje trh, resp. stanovený benchmark. Patří mezi nejčastěji využívané investiční strategie v oblasti kolektivního investování. Díky tomu je možné poměrně dobře porovnávat jednotlivé podílové fondy mezi sebou, a dávají slušný obrázek o kvalitě portfolio managementu daného fondu.
- Active return vs. Absolute return strategie – už byla řeč o algoritmu, jakémsi základním filtru pro výběr firem do fondů. Je to velmi sofistikovaný mechanismus, který bere v potaz ohromné množství čísel o fungování podniků, výnosnosti podobných fondů atd. Na základě tohoto filtru se pak portfolio manažer rozhoduje, které cenné papíry a kterých konkrétních společností „vezme“ do svého fondu, do jakých bude investovat. Active return strategie nechává manažerovi rozhodovací právo, neřídí se 100% rozhodnutím algoritmu vygenerovaným počítačem. Portfolio manažer má většinou jen omezené možnosti těchto investic, což chrání samotný fond i osud manažera (míra Active return strategie je dána ve statusu fondu). Oproti tomu Absolute (jindy také total) return strategie je taková, která na doporučení algoritmu hodně dává. Investor tak má relativní jistotu, že jeho investice nebude ztrátová, na druhou stranu si ale může být stejně tak jistý, že přijde o nadstandardní výnosy.
- Vstupní poplatek – je odměna prodejci fondu (distributorovi) za zprostředkování investice a slouží k úhradě nákladů spojených s investicí. Tento poplatek hradí přímo investor. Vstupní poplatek inkasuje buď správce fondu, nebo obchodník s cennými papíry či banka, přes které nákup podílových listů probíhá. Jeho výše je závislá na druhu otevřeného podílového fondu a koresponduje s výší jeho výnosového potenciálu. Zpravidla se pohybuje ve výši 0,3 až 4 %, od těch nejkonzervativnějších až po ty nejdynamičtější fondy. Např. pokud je vstupní poplatek investičního řešení 1 % a investovaná částka 10 000 Kč, bude výše vstupního poplatku 100 Kč. Investorovi se tedy zainvestuje 9 900 Kč a zaplatí 100 Kč na vstupním poplatku.
- Správcovský poplatek (manažerský poplatek) – je to odměna správci podílového fondu (investiční společnosti) a zároveň zohledňuje náklady spojené se správou fondu. Jeho výše je závislá na druhu podílového fondu, náročnosti správy majetku ve fondu a také výnosovém potenciálu daného podílového fondu. Zpravidla se pohybuje ve výši 0,5 až 2 % ročně z obhospodařovaného majetku, od těch nejkonzervativnějších až po ty nejdynamičtější podílové fondy. Investor hradí tento poplatek nepřímo. Je strháván automaticky a průběžně z majetku fondu (v denním ocenění majetku fondu).
- Celková nákladovost fondu – někdy je označována jako OGC, nebo TER – Ongoing Charge (OGC) či Total Expanse Ratio (TER). Představuje jedno z nejdůležitějších kritérií při výběru fondu. Nepatří sem jen výše uvedený manažerský poplatek. Zahrnuje v sobě všechny náklady, které byly v průběhu roku podílníkovi z jeho investice strženy a snížily mu tak výnos. Do nákladů fondů patří celá škála služeb. Počínaje úplatou za jeho obhospodařování, přes poplatky bankám za vedení účtů, převody či půjčky až po náklady na audit (ukazatel TER je sestavován právě na základě auditovaných výsledků z předešlého účetního období). OGC i TER mají podobný účel jako ukazatel RPSN u úvěrových produktů. Informaci o výši OGC, nebo TER investor nalezne v sekci Klíčových Informací pro Investory (KIID).
S trochou zjednodušení znamená beta výnos trhu, na kterém je portfolio investováno, alfa je nadvýnos, kterého portfolio manažer dosáhne. Alfa může mít i zápornou hodnotu, portfolio může samozřejmě za výnosem trhu také zaostávat. Velkých nadvýnosů, tedy alfa koeficientu, lze dosáhnout především s podstoupením aktivního rizika. Čím širší portfolio je, tím menší je jeho aktivní riziko. Je to jako na dostihu. Pokud vsadíte na celou stáj (širší portfolio), snižujete tím riziko prohrání vsazených peněz. Když vsadíte na jednoho koně, můžete dosáhnout slušného nadvýnosu – a podstupujete rovněž slušné aktivní riziko.
Lze si ho představit třeba jako koš cenných papírů, zastupujících konkrétní trh. Například známý index S&P 500 je koš 500 největších akcií obchodovaných na americké burze. Obecně je to pojem používaný pro nějaký standard nebo referenční hodnotu, kterou se měří výkonnost nebo se pomocí ní výkonnost porovnává. V oblasti investic se jako „benchmarky“ používají tržní indexy a existují pro všechny typy tříd i aktiv. Slouží k měření výkonnosti trhu, což může být důležitá informace pro portfolio manažera příslušného fondu.
Cílovým trhem se rozumí nabídka investičních nástrojů pouze těm klientům, pro které byly jejich tvůrcem určeny. Cílový trh se posuzuje s ohledem na jednotlivého klienta a konkrétní transakci. Vychází z obecných postupů evropské regulace a má chránit obě strany. Klient by měl především projevit dostatečnou finanční gramotnost a přesvědčivě prokázat, že si je vědom rizika, se kterým do investování vstupuje. Tvůrce investičního nástroje, resp. distributor, po něm může chtít i prokázání původu investovaných peněz či potvrzení příjmů.
Cílový trh může distributor vyhodnotit jako pozitivní, negativní či neutrální. V případě, že vyhodnotí cílový trh jako pozitivní, investiční produkt klientovi prodá. Dojde-li k vyhodnocení negativního cílového trhu, nebude distributor klientovi v souladu s regulací daný investiční produkt vůbec nabízet. Pokud vyhodnotí cílový trh jako neutrální, pak na to nejdříve klienta upozorní. Neutrální cílový trh však není překážkou k prodeji investičního produktu, pokud bude klient trvat na jeho koupi.
Je to období, po které by měl klient nechat prostředky v daném podílovém fondu, protože v kratším čase, by v případě odkupu, jejich hodnota mohla být nižší, než částka investovaná. Doporučený investiční horizont se liší u jednotlivých podílových fondů podle jejich kategorie, resp. jejich rizikovosti a pohybuje se v řádech let od 1 roku do 8 a více let. Fondy peněžního trhu nebo konzervativní dluhopisové fondy mají doporučený investiční horizont mezi jedním až třemi roky, dynamické akciové fondy pak 5 až 8 let. Některé specifické investiční strategie fondů pak mohou mít doporučený investiční horizont 10 a více let, např. fondy rizikového kapitálu či fondy Private Equity. Dosažení minimálního doporučeného investičního horizontu však investorovi nezaručuje, že bude jeho investice zisková.
Ukazuje citlivost ceny dluhopisu na změnu úrokových měr, jedná se o průměrnou dobu splatnosti dluhopisu. Investora pochopitelně zajímá, do jak velkého rizika investují, resp. jaká je citlivost ceny dluhopisu, pokud se změní úrokové sazby. Modifikovaná durace vyjadřuje, o kolik procent se změní cena dluhopisu, pokud se úroková míra změní o procentní bod. Pokud se úroková míra zvýší, cena dluhopisu se sníží. (Procentní bod je rozdíl mezi dvěma procentními údaji. Například pokles absolutního zhodnocení fondu z 10 na 9 % není poklesem o procento, ale o procentní bod.)
Jsou to investiční nástroje, jejichž hodnota se vztahuje k hodnotě určitého podkladového aktiva. Těmito podkladovými aktivy mohou být například kurzy, hodnota cenných papírů, měnové kurzy, úroková míra nebo úrokový výnos, povolenky na emise skleníkových plynů, jakož i jiné deriváty, finanční indexy či finančně kvantitativně vyjádřeny ukazatele.
Finanční deriváty jsou neodmyslitelnou součástí obchodování na finančních trzích, zejména v on-line světě. Pochází z anglického slova „derive“, tedy odvodit. Namísto toho, aby tedy investor přímo vlastnil třeba cihlu zlata, tunu obilí, hard-disk s bitcoiny, barel ropy či akcii podniku, vlastní (odvozený) finanční derivát. Jeho hodnotu určuje takzvaná technická analýza (ta zjednodušeně předpovídá budoucnost z vývojových grafů) či fundamentální analýza (vychází informace, které ovlivňují ekonomiku, od společenských jevů, přes politiku až po počasí). Mezi základní typy finančních derivátů patří tzv. futures, forwardy, opce a swapy.
Je to investice (investiční technika) využívaná na snižování rizika investora při nepříznivém vývoji ceny/výkyvů na trhu. V původním anglickém významu znamená toto slovo „plot“, proto se někdy hedgingu říká také zajištění. Nejlépe ho lze připodobnit k pojistné smlouvě. Stejně tak jako majitel nemovitosti nacházející se v povodňové zóně bude usilovat o co nejlepší pojistku proti povodním (a je ochotný takovou pojistku dlouhodobě platit), může investor obětovat část ze svého zisku na zmírnění případných (nepředvídatelných) ztrát. Nejčastějším způsobem zajištění jsou takzvané deriváty (například opce či futures). Například letecká společnost je vystavena kolísání cen pohonných hmot, což souvisí s náklady na podnikání. Proto se může rozhodnout takzvaně hedgovat na ropu (koupit futures), aby zmírnila riziko zvyšování cen pohonných hmot. To jí umožní eliminovat jedno z rizik a může se víc soustředit na svou hlavní činnost –přepravu.
Jedná se o akcie společností, jejichž tržní hodnota na burze je 10 miliard USD a více. Jedná se o zavedené a velké podniky typu Boeingu, Netflixu či PayPalu, u nichž se dá předpokládat stabilní vývoj. Právě proto se u nich ale nedá očekávat ani závratné navýšení výnosů. Hodnota jejich akcií na burze je obvykle už dost vysoko. Někdy se o nich hovoří také jako o Blue Chip (odvozeno od modrého žetonu z pokeru, který představuje nejvyšší hodnotu). Pro společnosti s kapitalizací větší než 200 miliard USD se používá také termín Mega Cap, mezi ně patří například velká čtyřka Microsoft, Amazon, Apple a Facebook.
Zkratka používána pro nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb. Toto nařízení stanoví pravidla pro účastníky finančního trhu a finanční poradce a jejichž cílem je zvýšit transparentnost trhu. Jde o to, aby tyto subjekty začleňovaly do svých postupů rizika týkající se udržitelnosti, zohledňovaly nepříznivé dopady na udržitelnost a poskytovaly informace k udržitelnosti ve vztahu k finančním produktům.
Je to nezávislé hodnocení různých subjektů (společností nebo cenných papírů), které je řadí do několika kategorií a umožňuje tak jejich porovnávání. Běžnému investorovi říká, jaká je kvalita posuzovaného subjektu a indikuje, jaká jsou rizika s daným subjektem spojená. Provádí ho nezávislé světové ratingové agentury, z nichž nejznámější jsou Moody’s, Morningstar (dříve Standard & Poor’s) nebo Fitch. Pro hodnocení se používají škály s písmeny A, B, C popř. D. V oblasti podílových fondů je nejznámější agentura Morningstar, která pro hodnocení používá škálu 5 hvězdiček. Nejvyšší počet uděluje jen velmi zřídka, a znamená to investici s vysokou kvalitou. Ratingy mají i své odpůrce. Ti zpochybňují schopnost agentur odhalit fondy, které budou nadvýkonné. Právě podle nadvýkonnosti fondů (tzv. Alfy) se investoři orientují. Je třeba mít na paměti, že se jedná stále o pohled na minulost fondů. A jak zní jedna z často citovaných investičních pouček, rozhodovat se podle pohledu do zpětného zrcátka je nebezpečné. Minulé výnosy rozhodně nejsou zárukou výnosů budoucích.
Obchodování s investičními nástroji je spojeno s riziky, která mohou mít vliv na výnos nebo ztrátu investice. Pro lepší orientaci investora má každý investiční nástroj v nabídce stanovenou tzv. „rizikovost produktu“, která charakterizuje míru rizika spojeného s jeho investicí. Obecně platí, že vyšší riziko je spojeno s možností vyššího zisku. Akciové podílové fondy proto stojí na škále rizikovosti většinou někde mezi 6 a 7. Naopak relativně nízkorizikové dluhopisové fondy (s nižšími výnosy) bývají běžně řazeny k 1 či 2. Riziko se v této souvislosti chápe jako velikost možné odchylky od očekávaného průměrného výnosu. Rizikovost každého investičního nástroje se měří průběžně.
Odvozeno od nositele Nobelovy ceny Williama Sharpa. Jedná se o poměr (ratio) výnosnosti konkrétní investice oproti investici bez rizika (tou jsou typicky třeba bezpečné státní dluhopisy, u nichž je hodnota Sharpe ratio rovna 0). Čím vyšší je číslo Sharpeho poměru, tím je vyšší výnos na jednotku rizika. Dalo by se pojmenovat také jako odměna za podstoupené riziko.
Jedná se o společnosti s tržní kapitalizací na burze do 10 miliard USD (mezi Mid Cap se řadí ty mezi 2-10 miliardami USD). Díky relativně menší hodnotě podniků (je třeba brát v kontextu jednotlivých trhů: start-up na americké burze může mít vyšší hodnotu než tradiční bankovní dům v Česku) se jedná o akcie s vysokou šancí na zhodnocení, tedy s velkým růstovým potenciálem. Rizikovost je tu ale pochopitelně vyšší.
Parametr, kterým se měří kolísavost například ceny akcie za určitý čas. Úzce souvisí s měřením rizika. Čím je volatilita větší, tím větší je riziko poklesu, ale zároveň i potenciál nárůstu aktiva. Pro analytiky je volatilita jedním z hlavních parametrů, který na trhu sledují – hlavně v období hospodářských turbulencí. Přímo souvisí i s investičním horizontem. Obvykle platí, že čím delší je investiční horizont (tedy doba, na jakou je investice plánována), tím je volatilita nižší a naopak.
Někdy se setkáte také se zkratkou YTM (z angl. Yield To Maturity). Jedná se o celkový výnos z dluhopisu, pokud ho držíme do doby splatnosti. Konkrétní příklad: Dluhopis Republiky emitovaný v únoru 2019 měl za první rok úrokovou sazbu 0,5 procenta, za druhý 1 %, následně to bude 1,5 %, 2 %, 3 %, v posledním roce šestiletého cyklu, tedy v roce 2025 to bude 4,5 procenta. Pokud jste upsali 1000 kusů (za 1000 korun), ke dni splatnosti se vám vrátí 1133,83 korun.