Digitálních nomádů přibývá. Co to znamená pro firmy?
14. září 2021
2 minuty
Pracovat půl roku na Bali? Množství digitálních nomádů po zkušenosti s prací na dálku roste. O jiném pracovním i životním stylu dnes však neuvažují jen mladí freelanceři, nýbrž i seniornější zaměstnanci, kteří byli dříve zvyklí denně docházet do kanceláří. Na co by se firmy měly v této souvislosti připravit?
Digitálních pracovníků, kteří se dlouhodobě přesouvají z místa na místo a pracují online, bude čím dál víc, shodují se mnozí odborníci z oblasti lidských zdrojů. A dodávají: přestože se to nebude týkat všech, firmy by měly začít přemýšlet nad úskalími, který tento typ spolupráce přináší.
Článek Your Company Needs a Digital Nomad Policy, který vyšel v červenci 2021 v magazínu Harvard Business Review a který shrnuje poznatky z výzkumu zabývajícího se růstem digitálních nomádů ve Spojených státech, uvádí dvě působivá zjištění: počet těchto pracovníků vzrostl mezi lety 2019 a 2020 o 49 % a na rozdíl od předchozích let většinu z nich tvořili tradiční zaměstnanci ve firmách.
Autoři textu Miles Everson, Steve King a Carolyn Ockelsová upozorňují na skutečnost, že skupinu digitálních nomádů tvoří převážně dobře vzdělaní, vysoce kvalifikovaní a digitálně zdatní lidé – a vykazují větší odhodlání se neustále vzdělávat. Firmy by je proto neměly přehlížet. Stejně tak by ale neměly riskovat absenci formálních zásad a interních předpisů, které takový typ spolupráce definují a které firmy chrání před neúmyslným porušením lokálních zákonů i legislativních podmínek v zemích, kam jejich digitálních nomádi cestují.
Jakým profesím se digitální nomádi nejčastěji věnují?
Vzhledem k tomu, že se při své práci spoléhají na digitální nástroje a internet, není překvapivé, že většina z nich pracuje v oborech, jako je počítačové programování a IT, web design, inženýrství a digitální marketing nebo kreativní odvětví zahrnující spisovatele, fotografy, filmové tvůrce či blogery. Práce online nebo v zahraničí pro ně nebývá větší překážkou.
Na co si dát pozor, když zaměstnáváte digitálního nomáda?
Zatímco freelanceři a podnikatelé za sebe nesou plnou zodpovědnost a svůj styl práce přizpůsobují požadavkům klientů, jež nemusí příliš trápit, odkud jejich externí spolupracovníci svou práci vykonávají, v případě stálých zaměstnanců se firmy mohou dostat do mnoha obtížných situací. Takoví digitální nomádi jsou totiž často „mimo síť“ a realizaci kočovného života jim často umožňují buď neformální dohody, při nichž se zavážou, že o svých podmínkách nebudou s nikým mluvit, nebo cestování bez vědomí vlastní organizace. To s sebou přináší řadu regulačních a právních rizik.
Podle Milese Eversona, Stevea Kinga a Carolyn Ockelsové nomádi nezřídka cestují po nízkonákladových oblastech, zatímco pobírají mzdu, která odpovídá místům s vysokými náklady a kde společnosti obvykle sídlí. Jenže zákony a předpisy, které se vztahují na práci konkrétní osoby, se obvykle řídí jurisdikcí země, kde se práce vykonává – a to i tehdy, když zaměstnavatel sídlí jinde.
Digitální nomádi snadno můžou vytvořit stálou provozovnu v zahraničí, což zaměstnavatele i zaměstnance vystavuje novým daňovým a regulačním pravidlům. Hrozí zde například povinnost odvodu daní, ale také potíže spojené se vznikem daňového rezidentství v zahraničí a s ním spojenou administrativou.
Přístup organizací by ale neměl být čistě obranný, myslí si autoři výše citovaného článku. Digitální nomádi pracují v profesích, kde je běžný nedostatek talentů a získávání zaměstnanců je neustálou výzvou. Úspěšné oslovení, řízení a udržení těchto talentů podle nich bude klíčovou součástí každé strategie v oblasti lidských zdrojů. Organizace by proto měly přijít s ucelenými a explicitními programy pro digitální nomády, které usnadní najímání těchto žádaných pracovníků a zlepší zapojení, odměňování a udržení stávajících zaměstnanců, kteří chtějí cestovat.
Střízlivý odhad
Ačkoliv výzkumy ukazují na rostoucí počet nových digitálních nomádů, výsledný obraz vychází ze střetu dvou realit. Jednu tvoří svět prezentovaný na sociálních sítích, především na Instagramu, kde podle BBC v současnosti probíhá závod inspirativních videí a fotografií ze života šťastných nomádů. Výsledkem je, že mnoho tradičních zaměstnanců touží po tomtéž. Podle britské zpravodajské stanice letos až 19 milionů Američanů uvedlo, že se v průběhu dvou až tří let chtějí stát digitálními nomády. Na tento trend reaguje i společnost Airbnb tím, že na své platformě zvýšila nabídku dlouhodobých pobytů v místech s dobrým internetovým připojením. V prvním čtvrtletí roku 2021 se podle Airbnb množství dlouhodobých pobytů (alespoň 28 nocí) meziročně téměř zdvojnásobilo.
Výše zmíněné právní komplikace ale tento trend značně brzdí. Do hry navíc vstupují ještě další faktory, jako je potřeba stabilního zázemí a komunity, závazky vyplývající z výchovy dětí, zdravotní péče nebo odlišné pracovní podmínky lidí žijících v páru či rodině. Přestože stoprocentní práce na dálku bude pro některé zaměstnance možná a v některých odvětvích proveditelná, pravděpodobně se nestane novou normou, ale spíš jen zaměstnaneckým benefitem.
Co z toho tedy pro firmy vyplývá? V tuto chvíli se již vyplatí začít tvořit nové zásady pro zaměstnávání nomádů, kteří pracují na volné noze. U stálých zaměstnanců je zase nezbytné dobře nastavit hybridní model práce. A kromě toho je namístě začít komunikovat se zaměstnanci, kteří touží například část roku pracovat mimo domov, o rizicích spojených s neošetřeným přesouváním práce do zahraničí. Součástí takové debaty by měla být celá škála témat – od otázky fungování pracovního týmu na dálku a užívání firemních technologií přes ochranu dat, bezpečnost a ochranu zdraví při práci až po kompenzace nákladů, které vznikají při práci na dálku a riziko aplikace lokálních pracovněprávních předpisů.