Zájem o životní prostředí jde v ruku v ruce s vývojem nových materiálů. Plasty nás provází od šedesátých let, zvířecí kůže mnohem déle. Jejich produkce však zatěžuje naši planetu, proto je třeba najít ekologické a udržitelné alternativy. Ty už existují a nabízejí ještě zajímavější možnosti než jejich předchůdci. Přečtěte si o některých z nich.

Pokud by celosvětová spotřeba plastu nadále rostla stejným tempem, do roku 2050 by v oceánech plavalo více plastu než ryb. Takové jsou závěry studie pro Světové ekonomické fórum, kterou zpracovala nadace Ellen MacArthur. Plasty se na rozdíl od přírodních materiálů nikdy biologicky nerozloží. Jen se za několik desítek až stovek let rozpadnou na menší části, a to jen tehdy, pokud jsou v dostatečné míře vystaveny teplu a slunečnímu světlu. Pro životní prostředí na souši i v oceánech tak mohou být toxické navěky.

Zvířecí kůže by se v přírodě sice rozložila za přibližně 25 až 50 let, často ale obsahuje chemické látky toxické pro přírodu. Její produkce navíc vyžaduje velké množství vody a jiných zdrojů, má vysokou uhlíkovou stopu a využívá nebezpečné chemikálie, hlavně chromové sloučeniny a louhy. Samostatnou kapitolou jsou pak často tristní podmínky, ve kterých je chován skot, a dopady takového chovu na životní prostředí.

Oproti tomu existují materiály vyrobené z přírodních surovin, jako jsou listy kaktusu nebo rybí šupiny, které se opravdu vlivem činnosti mikroorganismů časem rozloží na vodu, oxid uhličitý a biomasu. A to třeba už za několik týdnů. Při jejich výrobě se navíc nevyužívají toxické chemikálie.

Ekologické plasty z biomasy i rybích šupin

Carbyn je výjimečný kompostovatelný materiál s podobnými vlastnostmi jako tvrdé plasty. Nejen že jeho výroba nepoškozuje životní prostředí, ale zanechává ho v ještě lepším stavu. Během výroby Carbynu se totiž do materiálu vstřebá více skleníkových plynů, než se jich uvolní. To znamená, že má negativní uhlíkovou stopu.

K výrobě se používá kombinace biocharu, biomasy tepelně upravené bez přítomnosti vzduchu a PHA bioplastu. Jediným výrobkem z Carbynu je zatím prototyp párátka s dentálním vláknem. Další vývoj tohoto materiálu snad povede k jeho masovějšímu rozšíření.

MarinaTex byl navržený tak, aby mohl nahradit jednorázové plastové obaly. Hlavní surovinou pro tento průhledný materiál je odpad vzniklý zpracováním ryb – hlavně šupin a kůže – v kombinaci s udržitelně pěstovanými červenými řasami. Má širokou paletu použití. Může sloužit k výrobě průhledných tašek a různých druhů obalů.

Nápad na založení MarinaTex dostala zakladatelka a studentka průmyslového designu Lucy Hughes v momentě, kdy navštívila továrnu na zpracování ryb. V rybích šupinách viděla velký potenciál díky jejich pevnosti a ohebnosti. Po sérii experimentů z nich dokázala vyvinout unikátní materiál, který je zcela kompostovatelný už za čtyři až šest týdnů. Materiálu na jeho výrobu bude mít vždy dostatek. Jen ve Velké Británii se každý rok vyprodukuje přes 182 tun odpadu z ryb.

Jedlé nádobí a hrnky na kávu z kávy

Jiná britská společnost přišla s materiálem, který nabízí alternativu k plastovým lahvím a jednorázovým kelímkům. Ooho je jedlá fólie z řas a rostlin – ve formě blobu dokáže uchovávat nápoje nebo omáčky. Z pití se díky ní stává zcela nový zážitek, údajně srovnatelný s kousnutím do cherry rajčete. Jako ideální příležitost k vyzkoušení Ooho se ukázal Londýnský maraton v roce 2019, kdy běžci dostávali v těchto průsvitných kapslích sportovní nápoje. Výrazně se tak snížila spotřeba plastů.

Zajímavou přírodní alternativu k plastovým kelímkům přináší berlínský podnik Kaffeeform. Vyrábí kelímky a šálky z drcených kávových zrnek. Jsou robustní, lehké, dlouho vydrží, a dokonce i jemně voní po kávě. Jejich povrch je přes přirozeně zrnitou texturu hladký a příjemný na dotek. Firma spolupracuje s vybranými kavárnami a pražírnami ve městě, odkud jejich kurýr na kole pravidelně sváží kávovou drť. Pro Kaffee Form to znamená stálý přísun surovin zdarma, a ještě svým partnerům ušetří starosti s odpadem.

Pokud jde o jednorázové plastové nádobí, i pro něj existuje biologické, dokonce jedlé, řešení. Dvě indické podnikatelky přišly se způsobem, jak lze vyrábět lžíce a misky z výživově hodnotných jáhel. Nádobí od Edible Pro vydrží pevné zhruba hodinu, pak se dá sníst, případně zkompostovat. Vybrat si můžete z několika barev i příchutí. Jednorázové nádobí se nicméně už běžně vyrábí i z jiných přírodních materiálů: palmových listů, cukrové třtiny, rostlinných škrobů i dřevěné dýhy.

Kaktusová a hroznová kůže

Při nahrazování pravé kůže se v textilním průmyslu stále používají hlavně materiály vzešlé z petrochemie. V posledních pár letech nicméně vzniklo hned několik inovativních přírodních materiálů nahrazujících kůži. Často využívají suroviny, které jsou buď odpadem jiného průmyslu, nebo se dají udržitelně pěstovat. Snad ukazují nový, ekologičtější směr, kterým se bude moderní a udržitelná móda v budoucnu ubírat.

První materiál pochází z trochu nečekaného zdroje. Architekt Gianpiero Tessitore strávil tři roky hledáním vhodné alternativy k přírodní a polyuretanové kůži. Nakonec ji našel ve vinařském průmyslu. Tam vzniká odpad ve formě vylisovaných slupek hroznů, stonků a semínek. Z něj se dá vyrobit stoprocentně rostlinná náhražka kůže. 

Italský výrobce Vegea, který materiál vyrábí, už úspěšně navázal spolupráci s oděvní značkou H&M i výrobcem luxusních aut Bentley. Vegea na další zdokonalování svého vynálezu dostala grant od Evropské unie a byla oceněna jako jeden z nejlepších startupů pro nové tisíciletí.

Veganská kůže se však dá vyrábět i z kaktusů. Mexické Desserto k jejich pěstování nepotřebuje vodu ani pesticidy. Z rostlin se ořezávají jen dospělé listy, které do několika měsíců opět dorostou. Po sklizni se omyjí, rozdrtí a tři dny suší na slunci. Pak se promíchají s netoxickými chemikáliemi.

Výsledná „kůže“ je pružná, prodyšná, biologicky rozložitelná, nešpiní se a vydrží až deset let. Duo zakladatelů v minulosti pracovalo s hovězí kůží v módě a automobilovém průmyslu. Dobře proto věděli, jak je chov skotu a zpracování zvířecí kůže náročné pro životní prostředí, a hledali vhodnou alternativu. Našli ji ve využití té nejrozšířenější rostliny v Mexiku. Dnes už Desserto dodává materiál pro značky H&M, Karl Lagerfeld nebo Clae.

Mycelium – hustý kořenový systém hub – je dalším zdrojem pro výrobu kůže z rostlin. Dá se sklízet už přibližně za dva týdny od zasazení, jeho uhlíková stopa je i díky tomu nízká. Podobně jako u kaktusů je jeho pěstování mnohem udržitelnější než chov skotu a jiných zvířat. Stačí k tomu mulč, voda a vzduch. Jedním z takto vzniklých materiálů je Mylo, z nějž už své boty vyrábí například Adidas. Tato látka se dá jednoduše tvarovat i barvit a je podobná zvířecí usni.

Textilní průmysl a další odvětví snad díky novým materiálům udělají další krok k ekologičtější a udržitelnější budoucnosti. Při jejich vývoji se totiž od samého začátku myslelo kromě spotřebitelů i na planetu. Jisté je ale jedno: ještě nějakou dobu potrvá, než se z ekologických materiálů stane nový standard. 

České ekologické výrobky a materiály

Frusack je sáček na ovoce a zeleninu vyrobený z materiálu na bázi kukuřičného škrobu. Dá se koupit nejen v ČR, ale třeba i v Norsku nebo ve Spojených státech. Vyrábí se ze stoprocentního bioplastu PLA bez aditiv a výborně nahrazuje mikrotenové sáčky.

Tenisky z konopí Bohempia vynikají svou pevností a savostí a zároveň jsou antimikrobiální. Pěstování konopí na rozdíl od bavlny vyžaduje jen poloviční množství vody a výrazně méně chemikálií.  

Nilmore vyvinul textilii z kukuřičného materiálu cPLA. Z něj se už vyrábí například kompostovatelné nádobí, ale až česká firma ho díky moderním technologiím dokázala adaptovat pro textilní průmysl.

Mohlo by vás dále zajímat