Že zemědělství jde dělat udržitelně, ekonomičtěji a ekologičtěji, názorně dokazuje rodinná farma Agra Řisuty. Stačí využít možnosti, které nabízí technologie a věda, bez nichž se dnes neobejde žádný obor.

Obec Ledce mezi Slaným a Novým Strašecím má jen 350 obyvatel. Silnice, která sem od dálnice odbočuje, se klikatí mezi poli a vesničkami, až člověku přijde, že se znenáhla ocitne na konci světa. Přesto stojí za to věnovat Ledcům pozornost. Od prosince 2021 mají zemědělci nejen z Česka, ale i z Evropy, kteří do místní Agry Řisuty jezdí na exkurze už mnoho let, ke svým výletům o důvod víc. Zatímco mnozí s nejistým zemědělstvím končili, Ledečtí investovali desítky milionů do unikátní výkrmny prasat v Malíkovicích, na jejíž obsluhu stačí necelý jeden člověk místo původních čtyř.

Nikdy nekončící inovace

Agra má podobnou historii jako řada jiných podniků. Vznikla v roce 1994 na troskách skomírajících zemědělských družstev, jejichž výnosy byly nízké a zaměstnanost vysoká. O 1400 hektarů se tehdy staralo asi 120 lidí. Jan Vicenec a František Krček, kteří krachující JZD Rozvoj Řisuty převzali a postupem času rozšířili o další podniky na Slabecku a Slánsku, museli investovat do techniky a zbavit se toho, co pro hospodaření znamenalo největší zátěž. Zrušili chov dojných krav, kravíny přestavěli na vepříny a specializovali se na chov prasat.

Ruku v ruce se zvyšováním efektivity v chovu šly i změny v rostlinné výrobě. Ještě před koncem tisíciletí udělali v Agře jedno ze zásadních rozhodnutí, když přešli na minimalizační zpracování půdy a z tradičních postupů vyřadili orbu. Tím jednak uspořili čas, lidskou práci i pohonné hmoty a jednak začali pole, která leží v jedné z nejsušších oblastí v Česku vůbec, obdělávat šetrněji. „Každá operace s půdou znamená ztrátu vláhy,“ vysvětluje neobvyklý krok Vítězslav Krček, agronom podniku a syn majitelky. „Šlo o to, minimalizovat počet úkonů práce s půdou, aby se vláhou šetřilo.“

U jednoduché modernizace ale nezůstalo a záhy začali v Řisutech podnikat první pokusy s precizním zemědělstvím. Od té doby se mu věnují intenzivně a může za to právě absolvent České zemědělské univerzity Vítězslav Krček, který nyní na škole i přednáší. „Precizní zemědělství se často zjednodušuje na variabilní hnojení,“ vysvětluje, „ale to je velmi úzké vymezení. Jde o mozaiku technologií, kterou si podnik musí poskládat podle svých potřeb – variabilní hnojení dusíkem a zásobními živinami, variabilní setí, variabilní aplikaci přípravků na ochranu půdy a optimalizaci trajektorií pohybu souprav po pozemcích, pěstování pomocných plodin a meziplodin a další.“

Agra dnes patří k propagátorům precizního zemědělství u nás. Byla dokonce součástí projektu evropského inovačního partnerství, z něhož vzešla i příručka pro další zájemce o precizní zemědělství. I když je tento způsob hospodaření v Česku zatím v plenkách, díky spolupráci s vysokými školami, nejen ČZU, ale i ČVUT, a dalšími institucemi se daří zdokonalovat systém pro sbírání dat a jejich zpracování. „Hlavní je sbírat všechna data, která sbírat dokážeme, i když je zatím neumíme využít, protože v precizním zemědělství jsou důležité dlouhé časové řady,“ říká agronom, který stojí i za dalšími výzkumnými projekty, jichž se farma účastní. „Chceme být inovativní v celém hospodaření, ať už jde o obdělávání půdy, nebo o chov zvířat,“ dodává.

Preciznost na druhou

Technologie a inovace tak pomáhají i v živočišné výrobě. V porodně prasat v Drnku, kam nakupují prasnice šlechtěné v rámci národního šlechtitelského programu, je krmení automatizované a jeho součástí je samoobslužné zařízení. To dávkuje složení krmiva přímo pro konkrétní prasnice a umožňuje i oddělení zvířat od zbytku stáda kvůli ošetření nebo speciální péči zootechnika.

Údaje o jednotlivých prasátkách pak mohou sledovat na počítači. „U každé prasnice můžeme měřit tuky a víme, jak na tom je. Podle množství tuku nastavíme výživové křivky pro všechny tak, aby před porodem měly požadovanou váhu,“ ukazuje Pavel Vicenec, syn druhého majitele a další z představitelů mladší generace. „A díky sledování na monitoru jsme také schopni dříve poznat, pokud se se zvířetem něco děje – když nejí, může to znamenat, že je nemocné.“

Agra Řisuty v číslech:

• 2650 obhospodařovaných hektarů
• 6000 vykrmených prasat za rok
• 32 zaměstnanců
• 66 milionů stála nová výkrmna prasat
• necelý 1 úvazek stačí na obsluhu výkrmny 
• 3/4 nákladů na chov prasat tvoří krmení

„Jako když jdete k výživovému poradci a ten vám sestaví vlastní jídelníček,“ přidává se s „lidským“ příměrem Vítězslav Krček. Automatizace výkrmu má dvojí výhodu – prasata udržují v optimální formě a zbytečně je nepřekrmují. Jde tedy o způsob, jak najít finanční rezervy, protože krmení se na nákladech podílí více než třemi čtvrtinami.

„Systém precizního zemědělství funguje úplně stejně,“ obrací znovu pozornost ke své specializaci Krček. „Podstatné je dát na každé místo na poli přesně tolik hnojiva, kolik je ho potřeba. Ke každé ploše se snažíme přistupovat podle toho, jaké má vlastnosti.“

Zcela automaticky funguje i výkrmna, kde systém díky sondám pozná, jak rychle si vepři na krmivu pochutnají, a podle toho jim obsluha přizpůsobuje dávkování. Ke slovu přichází sofistikovaná analýza a optimalizace. „Momentálně pašíkům dáváme ráno 26, odpoledne 36 a večer rovněž 36 procent denní dávky,“ upřesňuje Vicenec.

Kromě správného jídelníčku promlouvá technologie ve výkrmu i do postupného ranního rozsvěcení a večerního stmívání, aby byl denní cyklus zvířat co nejpřirozenější. A dbají tu i na wellfare zvířat. „Březí samice jsou ve volném výběhu a mají i venkovní výběh s pergolou a zábavními prvky,“ vysvětluje Vicenec. Těmi má na mysli třeba řetízek zavěšený u stropu nebo dřevěná polena. která ale musí do kotců házet lidská obsluha. Přítomnost člověka je přesto v průběhu výkrmu ve vepříně minimální a jeho role je spíš ve sledování zdravotního stavu prasat.

Další inovací je fermentace krmiva. „Krmivo smícháme s teplou vodou a naočkujeme bakteriemi mléčného kvašení, které kupujeme v Nizozemí. Necháme ho jeden den kvasit a tím prasatům předtrávíme živiny. Využijí pak například i sójové slupky,“ vysvětluje Pavel Vicenec a dodává, že trvalo půl roku, než po konzultacích s německými odborníky a na základě analýzy stravitelnosti jednotlivých složek nastavili správné dávkování bakterií. Pomohlo to jak ekonomice firmy, tak přírodě. „Čím méně nestravitelných zbytků, tím méně dusíku, který se vyloučí do atmosféry.“