Náročné i veselé devadesátky

Regionální stavební Liberec jsme založili s kamarády tak trochu na truc. Chtěli jsme Eurostavu ukázat, že podnikat zvládneme i bez nich. Tak jsme do toho skočili – naprosto slepě a bez jakýchkoli znalostí,“ popisuje začátky Ladislav Drda. Původně měla firma zhruba 15 zaměstnanců a roční obrat kolem 12 milionů. Druhý rok stouplo číslo už na 45 milionů. „Vstával jsem v pět ráno a v montérkách zamířil na stavbu rozdělit úkoly. Odpoledne jsem se osprchoval, převlíkl a vyrazil na jednání s investory – výjimečně se táhlo až do ranních hodin. Bývalo to náročné i veselé. Devadesátky prostě takové byly.“ 

Těsně po revoluci neexistoval zákon o zadávání veřejných zakázek. Největším investorem byl stát a všichni se prali o státní zakázky – těch ale nebylo mnoho. „Nám se na nich nedařilo, jeli jsme víceméně soukromě,“ dodává Ladislav Drda. První velkou zakázkou, kterou Regionální stavební získala, byla dostavba libereckých pekáren. Následně se chopila přístavby pivovaru ve Vratislavicích. V roce 1997 firma vyhrála svou první veřejnou zakázku. Utkala se o ni s Eurostavem. Rekonstrukce a výstavba nové botanické zahrady v Liberci byla dle slov pana Drdy majstrštykem. „Byla to jedna z nejtěžších věcí, co se týče stavařiny – ocelová konstrukce, vevnitř extrémní teplo a vlhko. Tam jsme si užili a ukázali jsme, co opravdu umíme,“ vzpomíná Ladislav Drda. 

Práce všeho druhu

Dnes se firma Regionální stavební Liberec soustředí hned na několik typů staveb – průmyslové objekty, občanskou výstavbu i městské bydlení. Staví pro automotive i pro univerzitu – v Liberci, v Chomutově i na Klínovci. Od roku 2000 si také občas sáhne na development. „Zjistili jsme, že zvládneme víc než jen stavět. Projekty dokážeme prodat a zkolaudovat,“ popisuje Ladislav Drda. Nedávný developerský projekt Rezidence Nábřeží se do portfolia firmy zapsal jako největší stavba, a to jak z hlediska objemu kubíků, tak i financí. A jaká další výzva Ladislava Drdu láká? „Upřímně – já už bych chtěl do důchodu,“ směje se. S dcerou ale pracuje v Ostravě na bytovém projektu a s úsměvem dodává: „Mám čtyři děti. Až dostudují, prý by se mnou chtěly dělat. Ale táta dělat nechce. Já už jsem unavený.“ Největší výzvou podle něj bude zajistit, aby firma dobře fungovala a byla finančně zdravá i po tom, co se svým společníkem podnik předají dalším generacím. 

Stavíme na kvalitě

Regionální stavební Liberec spolupracuje především s českými řemeslníky. V začátcích firma soutěžila o nejnižší cenu, k tomu už se ale vracet nehodlá. Klíčová je pro ni kvalita a férový přístup. „Když je nějaká reklamace, hned tam jedou naši lidi a napravují, co se dá, což ne všude funguje,“ popisuje Ladislav Drda. Firma již má stabilní postavení na trhu a nouzí o zákazníky netrpí. „Chodí za námi lidé a ptají se, jestli zase nechystáme nějaký developerský projekt, že viděli konkurenční a že to nebylo úplně ‚ono‘. Skutečně jdou za kvalitou,“ dodává Ladislav Drda.

Třikrát a dost

Krize firmu potkaly hned tři. „Když jsme vydělali nějaké peníze, hned jsme je všechny investovali. Nic jsme si nenechali… S penězi jsme to zkrátka neuměli. Do toho jsme neustále soutěžili o nejnižší cenu, neuměli jsme si říct o víc,“ komentuje těžká období firmy její zakladatel. První krize přišla v roce 1997. Tu firma překonala zdvojnásobením výstavby v dalším roce. Krize roku 2003 už ale byla horší a ta úplně největší rána zasáhla firmu v roce 2012. V lednu na sebe chtěla podat návrh na insolvenci. Nakonec se rozhodla, že se jen tak nevzdá.  

„Investoři nám pomohli. Lidi, pro které stavíte dvacet let, vás nehodí přes palubu. Sebrali jsme majetky a vložili je do firmy. Koupili jsme akciovou společnost, kterou jsme postavili nad Regionální stavební, a ta už s investory smlouvala nové zakázky. Chtěli jsme tak vyzrát na vyděrače. Všechny je to přešlo – až na jednoho,“ vypráví Ladislav Drda. Dne 23. prosince ale na firmu někdo podal návrh na insolvenci. I z této krize se však firma oklepala – díky restrukturalizaci. „S tou nám pomohl pan Hanzlík z České spořitelny. I když jsme na sebe občas i křičeli, hrozně nám pomohl. Nic nám neodpouštěl, ale dal nám prostor se nadechnout – čas se s tou nepříjemnou situací poprat,“ vypráví Ladislav Drda. „Začali jsme prodávat majetek. Všechno, co jsme vydělali, jsme dávali na splácení dluhů. Proškrtávali jsme věci, které jsme nepotřebovali. Šli jsme dolů s maržemi. Na přechodnou dobu jsme museli přistoupit i ke snížení mezd,“ říká pan Drda. Jak si firma udržela zákazníky a získala nové? Nejspíše za tím stála kvalita a upřímnost. „Všichni věděli, že máme problém s placením, musel jsem s barvou ven.“ 

Aktuální situace a budoucí výzvy

Ladislav Drda si na finančním zdraví firmy zakládá a vysvětluje: „Máme vytvořené kapitálové rezervy – to v minulosti nebylo. Proškrtáváme věci, které nepotřebujeme, ale na mzdy nesaháme.“ Covid se firmy nedotkl. Lidé přestali utrácet a cestovat. Brali si hypotéky a nakupovali byty. „My jsme se na té vlně svezli,“ říká Ladislav Drda. Ani důsledky války na Ukrajině se do firmy nepropsaly. Zasáhly jen některé z jejích dodavatelů.

Podle Ladislava Drdy čeká stavebnictví v příštích letech mnoho výzev. „V Německu tento sektor krachuje. My jsme na svého západního souseda úzce napojení. Můžeme si tedy domyslet, jak to tady bude za rok vypadat. Výzvou bude přežít,“ komentuje Ladislav Drda. Navíc nejsou mladí řemeslníci a velkou zkouškou bude pro stavebnictví i cesta k udržitelnosti. „Ocení investor, že jsme sice dvakrát tak drazí, ale máme poloviční emise CO2? Tomu nevěřím,“ říká Ladislav Drda a dodává: „Máme certifikaci ISO. Všechno splňujeme – třídění odpadu, nakládání s nebezpečným odpadem.“