Budoucnost letecké dopravy II: Vzdušné taxíky a elektrické stroje
Zatímco elektřina už pohání kdejakou koloběžku, premiéra elektrických letadel se teprve chystá. Jako první mají vzlétnout elektrické taxíky, z nichž některé budou dokonce samořiditelné. Jejich éra má začít do dvou let. O několik let později možná vystoupá do oblak první elektrická linka EasyJet.
Elektrifikace letecké dopravy dlouho narážela na velikost a hmotnost běžných dopravních letadel. Jak vyvinout baterii schopnou pohánět rozumně dlouhou dobu výkonné letecké motory, aby nebyla příliš těžká a objemná? Nyní se k prvním takovým palivovým článkům konečně blížíme.
Podle Paula Steina, hlavního technika společnosti Rolls-Royce, která spolupracuje na vývoji ekologičtějších technologií pro dopravní letadla Airbus, zasáhne elektrifikace v relativně brzké době tři letecké třídy: Tou první by měly být malé vzdušné taxíky schopné převážet jednu až čtyři osoby na 120 kilometrů. Druhou malá regionální letadla pro 10 až 100 cestujících. A třetí jsou komerční letouny na krátké a středně dlouhé trasy, kde v současnosti vládnou stroje Airbus A320 a Boeing 737, které jsou v různých variantách schopné pojmout 100–200 pasažérů.
Chyť si své létající taxi
Ať tak či tak, v prvních dvou zmíněných třídách, tedy u leteckých taxíků a malých strojů pro regionální lety je elektrická budoucnost létání skutečně na dohled. Jako první mají být ve vzduchu aerotaxíky. U těch lze díky jejich malým rozměrům a nízké hmotnosti aplikovat nejvíce pokročilých technologií. Například prvky autonomního řízení, přesněji pilotování.
Na konceptu vzdušného taxi usilovně pracuje řada firem, mimo jiné i zmíněný Airbus, jenž vyvíjí samořiditelný letoun Vahana. Je postavený na modelu VTOL, což je zkratka pro „vertical take-off and landing“, kdy letoun startuje a přistává vertikálně jako vrtulník. Vahana má být roboticky řízený, plně elektrický létající dopravní prostředek pro jednoho pasažéra, s doletem 80 kilometrů a schopností cestovat velkoměstem čtyřikrát rychleji než běžná pozemní doprava. Díky kolmému startu a přistání bude moci vzlétnout takřka odkudkoli a dosednout kdekoli i v husté městské zástavbě, třeba na střechách budov.
Loni provedl tým z Vahany první úspěšný zkušební let s více než 6 metrů širokým a necelých 6 metrů dlouhým letounem o váze 745 kilogramů. Let sice trval pouze 53 vteřin a letoun se vznesl do výšky pouhých pěti metrů, ale vzhledem k tomu, že robotem řízený stroj vše zvládl bez lidské asistence, jde o slušný výkon. Airbus tvrdí, že verzi vhodnou pro sériovou výrobu bude mít k dispozici už v roce 2020.
Zajímá-li vás, zda bezpilotní aerotaxík vyvíjí i arcikonkurent Airbusu, americký Boeing, tak ano. Je to jen pár týdnů, co jeho futuristická divize NeXt úspěšně vyzkoušela necelých 10 metrů dlouhý a 8,5 metrů široký model. A loni Boeing koupil společnost Aurora Flight Sciences, která vyvíjí model létajícího taxíku pro firmu Uber.
Za dalším zajímavým projektem stojí výrobce vrtulníků Bell společně s konsorciem dalších firem, kteří pracují na stroji jménem Nexus – třítunovém samořiditelném VTOL stroji na hybridní pohon, který unese čtyři pasažéry, bude schopný přistávat na běžných heliportech, mít dolet 240 kilometrů a tuto vzdálenost urazí za hodinu. Prototyp byl představen na letošním technologickém veletrhu CES 2019 v Las Vegas, první testovací lety se plánují na rok 2023.
Avšak skutečně unikátním modelem VTOL aerotaxíku je Lilium Jet, vyvinutý bavorským startupem Lilium Aviation. Je to malé letadélko elegantního vejčitého tvaru – firma najala někdejšího designéra vozů McLaren, Ferrari a Maserati Franka Stephensona –, jež se při startu a přistání chová jako vrtulník a pak přechází do horizontálního letu jako klasické letadlo, kdy využívá vztlaku křídel. Pohání ho 24 malých elektromotorů napájených lithium-iontovými bateriemi na spodní straně křídel a dalších 12 v přední části po stranách kabiny. Motory se po vzletu otáčí z vertikálního do horizontálního směru, aby letoun mohl letět vpřed.
Letoun není samořiditelný, počítá s lidským pilotem, ovšem díky zabudovaným inteligentním systémům se můžete stát pilotem již po 20 hodinách tréninku. K ovládání slouží běžný joystick. Díky svému unikátnímu designu a speciálnímu materiálu z karbonových vláken je Lilium Jet podle svých tvůrců tišší, ekologičtější, hospodárnější a rychlejší než konkurenční projekty VTOL strojů. Ve vzduchu vydrží zhruba hodinu při maximální rychlosti 300 km/h a na jedno nabití tak má dolet okolo 300 kilometrů. Lilium Jet je momentálně dvoumístný, do roku 2025 má vzniknout pětimístná verze.
Za pět minut na letišti
Létající elektrotaxíky by měly fungovat na podobném systému, jaký dnes nabízí Uber. Přes mobilní aplikaci si objednáte nejblíže parkující (či poletující) stroj, který vás nabere a – protože nechá dopravní zácpy hluboko pod sebou – dopraví bez zdržení na opačný konec města. Nebo na letiště. Kupříkladu cesta z Manhattanu na letiště JFK žlutým newyorským taxíkem dnes měří okolo 26 kilometrů a zabere přibližně 55 minut, ovšem při zácpě klidně i dvě hodiny.
Lilium Jet by cestoval vzdušnou čarou, takže vzdálenost by se zkrátila na 19 kilometrů a čas na pouhých 5 minut. Cestujícího by to podle CEO startupu Lilium Daniela Wieganda mělo přitom vyjít laciněji, než je běžná cena, již si účtují manhattanští taxikáři. Tím by padl jeden z největších nedostatků dnešní letecké přepravy, kdy cestování na letiště a z letiště do města zabere občas více času než samotný let.
Zájem o Lilium Jet projevily mimo jiné švýcarské státní dráhy, které by tyto aerotaxíky rády nasadily na přepravu pasažérů mezi domovem a nádražím. Aerotaxi si získávají též pozornost vrcholných politiků. Například bavorský ministerský předseda Markus Söder představil loni v létě plán, podle něhož se má Bavorsko dostat na světovou špičku vývoje, výroby a zavádění vzdušných taxi. Spolková země do něj hodlá zapojit Mnichovskou univerzitu a podporovat firmy, jako je právě Lilium. Söder tvrdí, že létající taxi může v Mnichově operovat již po roce 2020.
A třeba japonská vláda chce zase do roku 2020 vytvořit pro něco, co je vlastně létajícím autem, systém dopravních předpisů. Se zavedením vzdušných vozů počítá do roku 2023.
Naskýtá se logická otázka, jak aerotaxíky začlenit do řízení leteckého provozu. Měly by se o to postarat automatické systémy, kdy na jednom takovém pracuje NASA spolu s americkou telekomunikační společností AT&T. Jeho vývoj si zadala společnost Uber, plánující spustit plně funkční komerční aerotaxi službu v Los Angeles ještě před začátkem letní olympiády v roce 2028.
Airbus na elektřinu?
Elektrická budoucnost je přitom na dohled i v rámci druhé zmíněné třídy letadel, která operují na regionálních trasách a kratších vzdálenostech. Třeba společnost EasyJet plánuje nasadit elektrické letouny na pětisetkilometrové linky do roku 2027. Na trase Londýn–Amsterdam, druhé nejrušnější v Evropě, by to pro tuto nízkonákladovku znamenalo při čím dál dražším leteckém benzínu výraznou úsporu a zásadní konkurenční výhodu. Elektrický motor pro nový letoun, schopný pojmout 180 cestujících, vyvíjí pro EasyJet americký startup Wright Electric.
Nicméně platí, že letouny jako Boeing 737 nebo Airbus A320, schopné přepravit až dvě stovky cestujících na středně dlouhou vzdálenost, si na svého skutečného elektrického nástupce ještě počkají. „Budou hybridní ještě nejméně dalších 30 let,“ říká Björn Fehrm, letecký analytik společnosti Leeham. „Leda, že by došlo k nějakému velkému zlomu v technologiích jejich palivových článků.“