Když přestáváme zvládat stres: Jak nám pomůže psycholog?
Vleklý stres dokáže proměnit život v malé peklo. Odborníků, kteří mohou člověku v takové situaci pomoci, je více: psycholog, psychoterapeut, kouč nebo také lékař. Jak si z nich vybrat? To vám radíme v našem malém seriálu článků. Pokračujeme nahlédnutím k psychologovi.
Život komplikují především události, které nás přivádějí do dlouhodobě nevýhodného postavení, kladou na nás nadměrné nároky a vyvolávají vleklý stres, s nímž se nemůžeme vyrovnat. Typickými situacemi jsou rozvod či trvalý partnerský nesoulad, nepříjemný nadřízený, neúspěch při hledání smysluplně prožívané práce, dlouhodobá nemoc.
Nejčastějším vyústěním vleklého stresu jsou úzkosti a deprese. Jejich nástup poznáme tak, že nás přestávají bavit koníčky, máme soustavně skleslou náladu, hůře se soustředíme, klesá nám sebevědomí, pociťujeme úbytek energie a aktivity… Zkrátka naše duše trpí a naše pracovní i životní výkonnost klesá.
„Už se na tebe nemůžu dívat, najdi si psychologa,“ je v dané situaci dobrá, avšak často nevyslyšená rada. „Co bych u něj dělal, nejsem magor,“ zní špatná a často vyslovovaná odpověď. Ovšem připustit možnost, že „zlomená“ psychika je stokrát horší než zlomená noha a vyžaduje nápravu, je pro mnoho lidí něco jako těžké obvinění. Navíc nějakým planým tlacháním? Ne. Takže jediná pravda ukrytá ve zmíněných názorech je ta, že psycholog je humanitně vzdělaný odborník, jenž uzdravuje slovem.
Ovšem následky trvalého stresu v podobě depresí u nás aspoň jednou za život postihnou 1,5 milionu lidí a různými formami deprese trpí asi 300 000 lidí. Už jen tato čísla naznačují, že lidem žijícím v trvalém stresu s jeho potenciálními následky povětšinou nezbývá než se na odborníka přece jen obrátit. Někdo zajde rovnou do psychologické poradny, jiný navštíví nejprve psychiatra, tedy experta, jenž má lékařské vzdělání.
Psychiatr může díky svému vzdělání na rozdíl od absolventa oboru psychologie předepisovat léčiva, nejčastěji antidepresiva, ta však mají pouze tlumivý účinek a příčiny rozhodně neodstraňují. A právě zde je důvod, proč dobrý psychiatr člověku svíranému dlouhodobým stresem často doporučí právě to, aby se svěřil také do péče psychologa. Jen on mu totiž může pomoci najít cestu, jak se zbavit stresu.
Porozumět si a změnit se
Léčbu slovem si nelze představovat jako nějaké nezávazné povídání, jde o dialog mající svá pevná pravidla. Psycholog by měl tím, jak hovoří a co říká, vytvořit empatické a pocitově naprosto bezpečné prostředí, v němž se klient může otevřít. Nesmí mu nic vnucovat ani radit a musí jej přijímat takového, jaký je.
Pokud jde o věcnou stránku, psycholog nejprve zmapuje klientovu situaci, kdy v jeho práci, životě a vztazích i v oblasti zdraví hledá stresory, tedy psychiku zatěžující podněty. V průběhu dialogu pak vychází najevo klientův příběh. Pro udržení vzájemné důvěry mezi oběma stranami je důležité, aby klient při líčení zůstával emočně uvolněný a mohl ventilovat své pocity a emoce.
S tím, jak klientův příběh nabývá jasnější a úplnější obrysy, vede psycholog klienta k porozumění jeho obtížím, příznakům i sobě samému. Odhalují se mu souvislosti v minulých zážitcích i vztazích. Tak se klientovi ozřejmuje smysl epizod i celého příběhu. A získává odstup. V jeho životě by postupně mělo docházet ke změnám v prožívání i chování a měl by sám nalézat, co v budoucnu změnit a dělat jinak.
Je třeba „dobíjet baterky“
V uvedeném základním rámci psycholog zabíhá do některých větších detailů. Pokud klient například užívá léky, psycholog se ptá, zda to dělá proto, aby ten stres, v němž žije, vydržel, anebo protože věří, že mu léčiva pomohou začít se s problémy vyrovnávat. Který přístup skýtá lepší perspektivu nápravy, je asi jasné. Každý však svým způsobem ovlivňuje pokračování dialogu.
„V dialogu si psycholog udělá cosi jako inventuru, kdy zjišťuje, co klientovi životní energii vysává a co mu ji vrací. Velice často vyjde najevo, že první, co člověk svíraný stresem vynechává, je péče o sebe, protože stresory a činnosti s nimi spjaté ho požírají. Péči o sebe pak vnímá jako něco zcela zbytného či zbytečného,“ říká psycholožka Hana Taněvová, která se zaměřuje především na partnerskou terapii.
Když se však ukáže, že klient přece jen nějaké aktivity, jimiž tzv. dobíjí baterky, pěstuje, pátrá psycholog po jejich kvalitě i intenzitě, například kdy se něčemu věnoval naposled. V této části dialogu se pak klienta snaží přivést k vlastnímu náhledu, že se může a musí znovu naučit pečovat sám o sebe a ve kterých oblastech změnit životní styl. „Je však důležité, aby psycholog rozlišoval, co klient ve svém životě už změnit nemůže, například nemoc, a co naopak je v jeho silách,“ dodává psycholožka.
Na závěr malé shrnutí: Psycholog je odborník, jenž klientovi jeho často nesnesitelnou psychickou tíhu pomáhá nést. Nahlíží na klientův problém z více úhlů, nachází v něm souvislosti a možnosti, o nichž klient nemá tušení. Dokáže také vyjasnit, jaké se nabízejí cesty k řešení potíží. Velice často bývá stresovaný člověk překvapen, kolik pozitivních životních, vztahových i pracovních variant a perspektiv je pro něj schůdných, pokud se pro ně na základě náhledu rozhodne.