Proč by startupy a velké firmy měly spolupracovat?
Velké korporace dnes často uvažují o spolupráci se startupovými projekty. Výzkum amerického vydavatelství Innovation Leader z roku 2019 ukázal, že se startupy spolupracuje přibližně 45 % velkých firem. V čem je partnerství startupů a velkých firem výhodné a na co si dát pozor?
Tržní prostředí se mění stále rychleji, a tak se musí velké zavedené společnosti soustředit na inovace a nové trhy. Velká část společností se v reakci na globální konkurenci a radikální technologie spokojila s postupnými změnami vnitřního chodu firmy. Jiné firmy posílily svou infrastrukturu o inovativní prostředky díky startupům. Ty velkým podnikům zprostředkovávají vlastní kreativní přístupy, nové způsoby práce a znalost nových technologií. A na oplátku od nich získávají přístup na firemní trh, zákazníky, reference a odbornost v oboru.
Podle zástupců konzultantské firmy Boston Consulting Group Michaela Brigla, Stefana Gross-Selbecka a Nica Dehnerta začínají tyto partnerské vztahy většinou velmi pozitivně. První fázi, která se v ekonomické terminologii někdy označuje jako „líbánky“, ale mnohdy vystřídá frustrace a rozčarovanost. Obvykle ve chvíli, kdy si obě strany uvědomí, že nedosahují všech svých představ a plánů spojených s partnerstvím. Podle výzkumu Boston Consulting Group provedeného v Evropě na jaře 2019 je se svými partnerstvími „velmi nespokojeno“ nebo „poněkud nespokojeno“ dokonce 45 % velkých firem a 55 % startupů.
Startupy přesto pro řadu velkých korporací představují lákavou možnost. Německá technologická firma SAP, která vytváří podnikové a manažerské informační systémy a je v centru technologické revoluce, podle výkonné ředitelky české pobočky Andrey Hepnerové využívala v roce 2016 dokonce přes 2 000 startupů po celém světě. V České republice se startupy pracuje například energetická společnost E.ON, která za tímto účelem vytvořila inovační platformu s názvem :agile.
Nejistý úspěch nových startupů
Startupy mají velký potenciál růstu, ale také velkou úmrtnost. Shodne se na tom většina zakladatelů i partnerů startupových projektů. V současnosti se úmrtnost pohybuje kolem 80 až 90 %, a to jak v České republice, tak ve světě. Záleží přitom na řadě faktorů. Jedním z nich je, jestli se startupům podaří dostat přes tzv. údolí smrti, tedy přes vývojovou a zaváděcí fázi – tedy období, kdy začínající firma ještě není v zisku.
Podle studie Startup Report 2017/2018, kterou vypracovalo Keiretsu Forum CEE společně s výzkumnou agenturou Perfect Crowd, ale české startupy tvoří čím dál významnější součást inovativní ekonomiky. V Česku podle uvedených dat 44 % startupů zakládají lidé ve věku 18 až 29 let. Schází jim však kvalitní pracovníci, narážejí na byrokratické překážky a velkou výzvu pro ně znamená také expanze na zahraniční trh. Někteří investoři ve výzkumu nicméně uvedli, že českým startupům chybí větší inovativnost a disciplína, k tomu špatně komunikují a nedodržují termíny.
Martin Rozhoň vybudoval rodinu internetových obchodů a po 18 letech svůj podnik prodal pod hlavičkou skupiny Vivantis internetovému gigantu Mall. V rozhovoru pro deník E15 z března 2019 navíc mluví o generaci „startupových pozérů“. Martin Rozhoň sám dělí současné startupisty na pracanty a nevyléčitelné snílky: „Určitá část bere svůj projekt jako lifestyle, líbí se jim role startupisty nabírajícího miliony kapitálu pro byznys,“ komentuje Rozhoň dění kolem nových startupů. „To před dekádou nebylo a je to hodně nebezpečné pro ně i investory.“
Podle Rozhoně do startupů v České republice dříve nikdo moc investovat nechtěl, nyní je ale situace obrácená, a naopak se musí umět prodat on jako investor. Začínající startupy, které vymyslely nadějný projekt, podle jeho slov nemají se sháněním investorů problém. To však neznamená, že z dlouhodobého hlediska uspějí. „Za tři čtyři roky se uvidí, že spousta projektů, podpořených nejen levnými a evropskými penězi, byla nerealistická. Spousta projektů zároveň vzniká proto, že tu ty peníze jsou a samy se nabízejí, tak proč je nenabrat,“ upozorňuje.
Když to nevyjde
Českým příkladem startupu, který se navzdory slibnému začátku a nominaci Křišťálové lupy v roce 2017 v kategorii Internetové obchodování nerozvíjí podle původních odhadů, může být například prodejna oblečení a doplňků ZOOT. Podle redaktora týdeníku EURO Petra Weikerta zradila ZOOT paradoxně myšlenka, která ho odlišovala od ostatních internetových obchodů s módou. „Vyzkoušet si zboží v kamenné výdejně zadarmo, a pak si vybraný kus vzít, nebo ne, se ukázalo jako logisticky i finančně náročné. Zboží putovalo ze skladu do skladu, aniž by za to zákazník zaplatil,“ napsal Weikert letos v červenci. ZOOT podle něj oslabily také investice spojené s rozvojem značky (skladování oblečení nebo najímání stovek zaměstnanců) a expanze do zahraničí. Nyní se ZOOT snaží naplnit reorganizační plán, který podmiňuje přísun investic od investiční skupiny Natland. Podle ředitele firmy Lukáše Uhla by koncem roku ZOOT mohl být poprvé v zisku.
Příkladů jako je ZOOT samozřejmě najdeme v každé zemi několik. Vysoká úmrtnost startupových projektů proto inspirovala vznik platformy Failory, která každý týden přináší nové rozhovory se zakladateli startupových podniků s cílem informovat stávající a budoucí podniky o příčinách možného neúspěchu. Na svých webových stránkách Failory uvádí, že neúspěšnost startupů podle posledních dat dosahuje horní hranice 90 %. „Z našeho výzkumu vyplývá, že každý den vznikne 137 tisíc startupů. Tedy 5 milionů nových podniků ročně, z nichž 90 % selže. Znamená to, že každý den skončí okolo 123 tisíc z nich,“ píše společnost.
Co je příčinou selhání? Failory udává čtyři faktory:
- nízká kompetence, která se projevuje špatným podnikatelským plánem nebo neplacením daní,
- nedostatek zkušeností s produktem a následně špatná investice do reklamy a problémy s dodavateli,
- málo zkušeností s řízením podniků, vedoucí ke špatným rozhodnutím nebo najímání nekompetentních zaměstnanců,
- osobní problémy, například u vedoucích projektů, kteří neumějí pracovat s akcelerátory a inkubátory.
Podnikatelské akcelerátory přitom pomáhají startupům urychlit jejich vývoj a růst, a to skrze mentoring s experty z oboru, networking nebo optimalizaci obchodního plánu – často výměnou za podíl ve společnosti. Společně s inkubátory pomáhají hledat a získávat finanční zdroje, zapojovat malé a střední podniky do národních i evropských programů a podporovat zavádění inovací ve firmách.
Pro české startupy tu funguje například StartupYard, který vznikl v roce 2011 a pomohl vyrůst projektu Dámejídlo.cz, nebo xPORT Business Accelerator, založený při Vysoké škole ekonomické v lednu 2015. Podle Jakuba Stránského, který v akcelerátoru xPORT vede inkubační program, je hlavním cílem akcelerátorů a inkubátorů úprava podnikatelského záměru do podoby, ve které je co nejlépe škálovatelný, a příprava startupu na vstup investora. „K tomu slouží zejména četné debaty a workshopy se zkušenějšími podnikateli. Akcelerátor obvykle také investuje první peníze a získá ve firmě menšinový podíl, často v jednotkách procent,“ vysvětluje Stránský.
Po nejistých líbánkách spokojené manželství
Z dalšího výzkumu firmy Boston Consulting Group, který sledoval 570 firem, nicméně vyplývá, že z dlouhodobého hlediska se firmy v Evropě a ve Spojených státech začínají se startupy propojovat více. K inovacím zatím zpravidla užívají těchto nástrojů: digital labs (19 %), akcelerátory (17 %), venture kapitál (17 %), partnerství se startupy (13 %) a inkubátory (6 %). K partnerství se startupy mají přitom největší tendenci mediální společnosti, vydavatelství, firmy pohybující se v automobilovém průmyslu a mobilitě či finanční instituce a pojišťovny. V technologickém odvětví u nás podle Jakuba Stránského většina startupů usiluje o partnerství spíše s firmami za hranicemi České republiky.
„Povedlo se například partnerství projektu Y-Soft s IT českou dceřinou společností Konica Minolta, které začalo v České republice a pomohlo k jejich celosvětovému růstu. Takových ukázkových příkladů příliš neznám,“ říká Stránský, „ale napadá mě příběh českého startupu Apiary, který se spojil s vývojáři cloudových aplikací Oracle. A Oracle Apiary nakonec koupil. Jde o skvělou ukázku toho, že začít v Česku a spolupracovat s globálními lídry v daném odvětví je možné.“ A dodává, že partnerství startupů a velkých firem teď pravděpodobně nejlépe funguje v oblasti vývoje softwaru a softwarových služeb.
Podle odborníka na nové technologie Jaroslava Škrabálka, který přednáší na Masarykově univerzitě v Brně, mají startup i firma v ideálním případě co nabídnout. V praxi to ale často vypadá jinak. „Velké firmy, které si uvědomují nutnost inovovat, často už s nějakým starším startupem pracují. Anebo využívají služby inovačních digitálních agentur. A tak mají vznikající firmičky složitější cestu,“ myslí si Škrabálek. „I přesto se u nás startupy můžou na většinu zavedených firem obrátit.“
Podle Jaroslava Škrabálka zároveň může dlouhotrvající spolupráce vzniknout v téměř každém oboru. „Hodně se mluví o rostoucí spolupráci finančních institucí a tzv. fintechů, tedy startupů, které nabízejí inovace v oboru financí a bankovnictví. Spolupráce v marketingové branži a na poli personalistiky a HR také funguje. Společně s proměnou životního prostředí je navíc čím dál více slyšet o startupech se zaměřením na energetiku – ty řeší například způsob uchovávání energie, lepší nákup a prodej energií nebo decentralizovanou distribuci,“ říká Škrabálek s tím, že důležitou oblastí, která má potenciál rychle prorazit, je i stavebnictví. V tzv. proptechu neboli digitální transformaci v odvětví nemovitostí už podle něj spolupracují developeři s realitními startupy i u nás.
Má tedy smysl, aby se startupy pokoušely s korporacemi spojit? Ředitel americké organizace Global Accelerator Network Pat Riley zastává názor, že jak firmy, tak startupy se můžou oprávněně bát spolupráce. Podle něj se ale špatné scénáře většinou nevyplní. Aby spolupráce byla úspěšná, musí se nicméně obě strany vyvarovat chyb, které jsme jmenovali výše.
Z toho důvodu Riley tvrdí, že by se velké firmy měly se startupy nejprve shodnout na hodnotách, cíli, představě úspěchu i časové ose společného plánu a vyvarovat se tak pozdějších sporů či zklamání. Firmy by si dále měly položit tyto otázky: Jak můžeme propojit startupy s těmi správnými lidmi v naší společnosti? Jsou obě strany upřímné, když mluví o svých silných a slabých stránkách? Definovali jsme, co jsou naše společné a zároveň měřitelné cíle? Máme časový plán pro testování výsledků spolupráce?
Stejně tak narazíte i na rady startupům, které s velkými firmami plánují spolupracovat. Zpráva firem Boston Consulting Group a Hello Tomorrow doporučuje, aby začínající podnikatelé přemýšleli nejen o technologickém vývoji svých produktů, ale i o tom, jak můžou vstoupit do vznikajícího nebo zatím neexistujícího trhu. Startupy by dále měly předvídat a pochopit potřeby zákazníků, přestože ještě reálně neexistují, a investovat do strategie pro pozdější navyšování vlastní produkce. Důležité je také sjednotit nabídku produktů s jasnými hodnotami a koncepcí a definovat si hned na začátku společný vztah, vize a otázku duševního vlastnictví. Spolupráce velkých firem se startupy tak může být oboustranně prospěšná – musíte ale vědět, jak na to.