Zemědělství v Česku: Blýská se na lepší časy?

Koncem listopadu se ve Větrném Jeníkově na Vysočině konala konference přinášející pohled zemědělců, vedoucích představitelů zemědělských organizací a výzkumných pracovníků na různé aspekty českého zemědělství. Pojmenovaly se zde nejzávažnější problémy, ale zároveň i možnosti jejich řešení. Účastníci se dále například dozvěděli, v jaké fázi je vyjednávání o Společné zemědělské politice EU či jak si vede první bioplynová stanice na biometan v České republice.

Konferenci 26. listopadu 2019 zorganizovala stejně jako v minulých letech Česká spořitelna, která je tradičním partnerem českých zemědělců a která vývoj a trendy v tomto odvětví pečlivě sleduje. Zdaleka přitom nejde jen o to, porozumět oboru po ekonomické stránce: zemědělství je problematika, která ovlivňuje úplně každého z nás. Úzce totiž souvisí s nejen s kvalitou potravin, ale také našeho životního prostředí včetně všude tolik skloňovaného zadržování vláhy v krajině.

Co ohrožuje zemědělskou půdu v Česku?

Otázce kvality české zemědělské půdy a možnostem jejího vylepšení bylo věnováno několik příspěvků. Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy vyzdvihl důležitost tzv. mimoprodukčních funkcí půdy, tedy takových, které se netýkají přímo produkce potravin. Patří mezi ně infiltrace vody do půdy a současně její filtrace, která vodu obohacuje o minerální látky, upravuje pH a zachycuje kontaminanty. Dále je to zadržování a akumulace vody, ukládání živin, transformační a asanační funkce půdy (ta umožňuje přeměnu látek např. díky rozkladu), transportní funkce (čili migrace látek) i pufrační schopnost, která spočívá např. v tlumení změn pH či teploty.

Za hlavní degradační procesy v ČR, pokud jde o ztrátu schopnosti půdy plnit své přirozené funkce, označil Jan Vopravil následující: zábor půdy, vodní a větrná eroze, okyselování půd, úbytek organické hmoty, utužení, úbytek biologické aktivity půdy a její znečištění. Těmito procesy má být aktuálně poškozeno cca 50 % zemědělské půdy v republice, přičemž za největší problém je považován zábor půdy, který v podstatě definitivně znemožní její další využití v zemědělství. Výše uvedené procesy spolu přitom navzájem úzce souvisí: např. hlavní příčinou eroze půdy je její utužení. Utužení ale také omezuje infiltraci vody. Dochází tak ke zrychlení povrchového odtoku, ještě větší erozi půdy a ztrátě organické hmoty, což opět zhorší půdní strukturu.

Kvalitě půdy nepomáhají ani mírné zimy, kterých jsme v posledních letech svědky. Pokud totiž půda pořádně nepromrzne alespoň do hloubky 80 cm, neporuší se její vrstvy, protože nevzniknou trhliny od zmrzlé vody.

Jak zlepšit kondici zemědělské půdy?

Jednou z možností je vysazování meziplodin, zejména podzimních (vzhledem k suchu často není možné zasít letní meziplodiny). Půda díky nim není po sklizni „holá“ a vydaná napospas povětrnostním podmínkám. Jinak vždy hrozí, že vrchní vrstvu půdy odfouká vítr, přičemž část skončí ve vodních tocích (spolu se zbytky různých chemických prostředků). Prostřednictvím podzimních meziplodin se v půdě zadrží také více vody. 

Lukáš Jurečka, ředitel ZD Pooslaví Nová Ves, hovořil o výhodách tzv. vrstevnicového obdělávání, které je pro kvalitu půdy a životní prostředí výrazně vhodnější než velký lán monokultury. Pozemek osetý po vrstevnici totiž mimo jiné zadrží dvakrát více vody než pozemek osetý po spádnici.

Další z možností, jak zlepšit půdní profil, tedy i celkovou kvalitu půdy na zemědělském pozemku, je aplikace biostimulantů, o kterých hovořil František Václavík ze společnosti Olmix Group. Přípravky vyrobené na základě rafinace mořských řas dokážou výrazně zlepšit biologickou aktivitu půdy, což má za následek také zlepšení půdní struktury, snížení utužení – a naopak zvýšení podílu organické složky. Prohloubí se tak vrstva pro kořeny a „život“ v půdě, například žížaly. Díky optimalizaci vodního a vzdušného režimu je pak půda schopna pojmout podstatně více vody – biostimulaci tedy lze považovat za účinnou prevenci půdního sucha.