Co to je starožitnost?
Možná máte doma víc starožitností, než tušíte. Jsou to věci obvykle starší padesáti let, ale může se stát, že jde v konkrétních případech i o předmět mladší. Starožitností může být drobný prstýnek, stůl, soška, mince, hudební nástroj, stříbrná pudřenka či sada lžiček, stejně jako šaty z 20. let minulého století, hodiny nebo obrovská almara. Důležité je, aby šlo o věc, kterou někdo sbírá nebo jež někoho zaujme tak, aby si ji pořídil.
Jak zjistit cenu?
Pokud starožitnost doma vytipujete, je víc možností, jak s věcí naložit. Kdo se ve starožitnostech neorientuje, měl by si nechat poradit. V České republice existují asociace starožitníků (stačí toto sousloví zadat do vyhledávání na internetu), které poskytují bezplatné konzultace – zjistíte tak, co přesně vlastníte a za jakou cenu to lze prodat. Můžete přijít osobně nebo poslat fotku předmětu. Podobně můžete obejít pár starožitnictví a požádat o odhad. Pokud máte něco opravdu cenného, dozvíte se podrobnosti i u pořadatelů aukcí, případně u oborového soudního znalce.
„Kamenné“ starožitnictví neboli antik
S nabytou informací můžete vyrazit do „kamenného“ starožitnictví čili antiku. Seriózní starožitník po vás bude chtít doklady, protože má povinnost zapisovat, od koho předmět zakoupil. Je také možné, že vám nabídne jen komisní prodej, nikoliv odkoupení věci. To znamená, že finance získáte až tehdy, když si předmět někdo reálně koupí. Počítat je potřeba v každém případě s tím, že nedostanete plnou cenu, neboť se o ni dělíte se starožitníkem, který prodej zařídí. Pro výběr starožitnictví se můžete podívat na seznam členů Asociace starožitníků, členství však není pro obchodníka povinné. Poptejte se v okolí, zda někdo nemá dobrou zkušenost s nějakým obchodem, a jděte do starožitnictví, kde se zabývají podobným sortimentem, jaký nabízíte. Řada starožitnictví dnes také funguje online přes e-shop.
Aukce
Další cestou, jak starožitnost zpeněžit, je nabídnout ji do aukce v aukčním domě. V Česku působí větší aukční domy, jako je například Dorotheum či Arthouse Hejtmánek, kde poskytují i poradenství a pomohou s určením ceny. Hledat je potřeba podle toho, o jaký předmět jde a o co mají aukční domy zájem. Počítejte s tím, že si pořadatel aukce účtuje aukční poplatek, tedy odměnu za zprostředkování prodeje vypočítanou zpravidla jako procenta z kladívkové ceny (cena, za níž byl prodej na aukci odklepnut). Zajímavým zdrojem informací jsou aukční katalogy, nabízejí přehled o tom, co se prodává a za jakou cenu.
Prodej online na vlastní pěst
Plné starožitností jsou i online prodejní portály typu Aukro, které mívají svou sekci starožitností a umění, šperků a hodinek i sběratelství. Může se totiž stát, že i předmět, který třeba nemá úplně závratnou cenu na trhu starožitností, může být cenný pro některého sběratele nebo sběratelku. Než budete přes takový portál prodávat, dobře si danou sekci „prolustrujte“. Zjistíte tak zájem, možnosti cen a podobně. I když se přes internet draží i vzácnější kusy, přeci jen se vyplatí prodej na dálku víc zvážit. Každopádně, než půjdete na aukční portál, mějte dobrou představu o hodnotě toho, co prodáváte. Je škoda přijít o peníze a cenu podstřelit. Na druhou stranu, pokud o věc bude zájem, může cena vylétnout a vyděláte víc. Je to pro trochu dobrodružnější povahy, které ocení špetku adrenalinu.
Kdy neprodávat?
Starožitnosti můžete prodat a finance využít na něco jiného. Také se na ně ale můžete dívat jako na finanční rezervu. Jsou předměty, jejichž cena bude s časem růst, nebo se minimálně drží na stejné hladině, takže nebudete tratit, když do prodeje nepůjdete hned a vyčkáte, než s nimi něco podniknete dál.