Ranní restart: ekonomická síla Evropy a ztráta soustředění

Ekonomická síla Evropy versus Rusko: nepoměr, který nelze ignorovat Pokud hledáme tvrdá data, která dokládají strukturální převahu Evropy nad Ruskem, stačí začít základními makroekonomickými ukazateli. Hrubý domácí produkt celé EU dnes převyšuje HDP Ruska přibližně devítinásobně. Připočteme-li Spojené království a Norsko, náskok narůstá na téměř jedenáctinásobek. Jinými slovy: ruská ekonomika představuje zhruba jednu desetinu evropského výkonu. Demografie tento nepoměr dále podtrhuje. Evropský blok má zhruba třikrát více obyvatel než Rusko – a tím pádem i výrazně větší pracovní sílu, spotřebitelskou, výrobní a výzkumnou základnu. Podobné proporce sledujeme i v oblasti strategických kapacit. Výdaje na obranu? Tři ku jedné ve prospěch Evropy. A to se bavíme o roce 2023. Tento poměr bude výrazně narůstat v neprospěch Ruska. Produkce těžkých nákladních vozidel? Opět trojnásobný náskok. A pokud přejdeme ke strojírenství obecně, rozdíl je doslova propastný: celková výroba automobilů – včetně trucků – je v EU více než dvacetinásobná oproti ruské produkci.

Evropa drží převahu i v tradičním průmyslovém sektoru, který Moskva historicky považovala za strategický – ve výrobě oceli překonává EU Rusko přibližně 1,8násobně. Tato data jsou víc než jen účetní bilance. Jsou základním argumentem proti narativu, že Evropa je vůči Rusku slabá, závislá nebo snad dokonce ohrožená. Skutečnost je přesně opačná: pokud bychom dokázali svůj potenciál lépe organizovat a strategicky koordinovat, představuje evropský blok zcela jednoznačně silnější, stabilnější a technologicky vyspělejší celek než Ruská federace. Navíc se bavíme v případě EU o budování obrany. Podle historických analýz a vojenských studií útočník potřebuje dvojnásobek prostředků (vojenské, lidské, logistické apod.), aby dosáhl stejných efektů jako obránce. Typičtější poměr u moderních konfliktů (zejména v asymetrickém prostředí nebo při ofenzívě proti dobře připravené obraně) je 3:1 až 5:1. Jinými slovy – ruský vliv v Evropě nikdy nestál na ekonomické převaze. Stál na schopnosti hrát geopolitický poker s nízkými kartami, ale s přesvědčivým bluffem. A na evropské nerozhodnosti. Evropa má dnes k dispozici nejen větší vojenský a průmyslový základ, ale také mnohem robustnější technologickou a finanční infrastrukturu. V čem tedy spočívá skutečný problém? Ne v nedostatku zdrojů – ale v nedostatku vůle, koordinace a dlouhodobé strategie. Místo abychom hráli roli ekonomického obra, často působíme jako geopolitický trpaslík. Pokud chceme být skutečným aktérem, nikoli pouze arénou cizích zájmů, musíme začít vnímat svá čísla jako zdroj síly. Nejen že máme převahu – máme i odpovědnost ji využít.

Letem světem: Index nákupních manažerů ukázal zlepšení nálady v březnu (sice stále pod 50 body, ale na těchto úrovních jsme byli naposledy v polovině 2022), ale zhoršení nálady ve službách (na 50 bodů). Zlepšení nálady v průmyslu může souviset se změnou kurzu vlády v oblasti investic a dluhové brzdy. Dnes v Německu poprvé zasedne nový Bundestag, Scholz zatím vede vládu, vláda Merze by měla nastoupit koncem dubna. Odhaduje se, že turecký centrální banka „spálila“ 26 mld. USD za 3 dny v rámci devizových intervencí, protože turecká měna reagovala oslabením na zatčení Imamoglua a následné protesty po celé zemi. Trumpovi se podařilo něco, co nedokázala ani inflační krize: zvýšit dlouhodobé inflační očekávání amerických domácností na úroveň, kterou jsme neviděli více než 30 let. Dva měsíce v úřadu. Svět čeká na 2. dubna, kdy by měly být oznámeny další cla. Trump už dopředu nazývá tento den „Dnem osvobození“. Mezitím probíhají jednání: v úterý obchodní komisař míří do USA. V zákulisí se mluví spíše o cíleném obchodním tarifním balíčku než o plošné obchodní válce. Ale je potřeba být připraven na vše.

Ztrácíme schopnost soustředění – nebo ji jen vyměňujeme za schopnost multitaskingu? John Burn-Murdoch z Financial Times se v nedávném článku ptá, zda lidstvo dosáhlo svého vrcholu mentální kapacity – a pokud ano, proč se nám myšlení zhoršuje? Data naznačují, že naše schopnost soustředit se, řešit problémy a aplikovat logické myšlení od roku 2012 postupně slábne. Důkazy pocházejí z různých mezinárodních testů, včetně PISA a OECD, které sledují jak studenty, tak dospělé. A co je znepokojivé? Tato degradace nezačala s pandemií, ale mnohem dříve. Většina odborníků souhlasí, že biologie lidského mozku se za poslední dekádu nezměnila, takže na vině musí být něco jiného. Burn-Murdoch ukazuje na změnu ve vztahu k informacím – přesun od čtení k obrazům, od aktivního vyhledávání k pasivní konzumaci, od souvislého myšlení k neustálému přepínání mezi úkoly. Podle něj žijeme v "post-literární společnosti", kde digitální prostředí neustále atakuje naši pozornost a narušuje naši schopnost hlubokého myšlení.

Jaké jsou klíčové důkazy? - Pokles kognitivních dovedností: Výsledky testů v oblasti čtení, matematiky a vědy klesají už od roku 2012. - Problémy s koncentrací: Od poloviny 2010s prudce vzrostl počet mladých lidí, kteří hlásí potíže s přemýšlením a učením. - Ztráta schopnosti logického myšlení: 25 % dospělých v rozvinutých zemích (a 35 % v USA!) neumí posoudit správnost logických tvrzení. - Přechod k vizuálním médiím: Méně čteme, více sledujeme videa a skrolujeme sociální sítě. Ne náhodou slovem minulého roku byl "brain rot". - Pasivní konzumace vs. aktivní myšlení: Místo abychom aktivně zkoumali svět kolem nás, jsme zahlceni nekonečnými informačními proudy.

John Burn-Murdoch upozorňuje, že mozek jako takový neztrácí kapacitu – jen ho využíváme jinak, pravděpodobně méně efektivně. Naše digitální prostředí nás nutí k neustálému přepínání mezi podněty, což vede ke snížené schopnosti soustředění, zpracování informací a regulace vlastní pozornosti.