CZ Ranní restart
Ranni Restart , 1. dub
Podle čerstvě zveřejněné auditované účetní závěrky Česká národní banka loni vykázala zisk 151 mld. Kč (předběžný odhad z letošního ledna mluvil o 155 mld. Kč). Jak vždy v minulosti i tentokrát platí, že ČNB použije zisk ke snížení kumulované ztráty z minulých let. Ta ke konci roku 2024 činila 428 mld. Kč.
Pozorný čtenář si může povšimnout jistého zmatku v číslech: v samotné účetní závěrce je v kolonce „neuhrazená ztráta“ uvedena (po zaokrouhlení) výše zmíněná suma -428 mld. Kč. V tabulce v rámci tiskové zprávy ČNB je ovšem údaj -277 mld. Kč. Vysvětlení je prosté: ČNB prezentuje v tiskové zprávě neuhrazenou ztrátu po započtení zisku z posledního roku. Neuhrazená ztráta je dominantní součástí vlastního kapitálu ČNB, a ten tak proto zůstává hluboko v záporu. Připomeňme nicméně, že to ničemu nevadí, protože centrální banka je jediný hráč v celé ekonomice, kterému nehrozí bankrot (dokud má pasiva jen v CZK). ČNB je a vždycky bude solventní: je a vždycky bude schopna uhradit své splatné závazky, protože má ze zákona možnost je hradit korunami, tedy opět svými závazky. Dokud bude vlastní kapitál ČNB záporný, dá se očekávat, že ČNB bude veškeré své případné zisky používat na jeho navyšování, tj. že nebude tyto zisky odvádět do státního rozpočtu. Za poslední čtvrtstoletí jsme zažili tři roky (2014-2016), kdy bylo vlastní jmění ČNB kladné, ale ani tehdy ČNB nic do rozpočtu neposlala.
Pro zajímavost si připomeňme komentář k tomuto rozhodnutí z „Roční zprávy o výsledku hospodaření“ za rok 2016: „Za rok 2016 ČNB vykázala zisk v celkové výši 46 469 mil. Kč. V souladu se schválenými zásadami finančního hospodaření byla část vytvořeného zisku ve výši 549 mil. Kč použita na úhradu účetní ztráty z roku 2015. Po zaúčtování této operace (dne 23. 3. 2017) ČNB ve své bilanci účetní ztrátu z roku 2015 již neeviduje. Zbývající část zisku ve výši 45 920 mil. Kč byla převedena do rezervního fondu ČNB. Odvod volného zůstatku zisku do státního rozpočtu proveden nebyl. Rozhodnutí o navýšení finančních rezerv centrální banky se opíralo o skutečnost, že ČNB aktuálně nedisponuje odpovídající finanční rezervou, které by pokryla případné ztráty spojené s držbou devizových rezerv. Za důležité lze považovat i to, že obecně přijímaným a v praxi aplikovaným pravidlem řady centrálních bank, včetně ECB, je ponechávání nerealizovaných zisků v bilanci banky, jako určité finanční rezervy pro pokrytí případných budoucích ztrát. V této souvislosti lze připomenout, že hospodářský výsledek ČNB za rok 2016 byl více než z poloviny tvořen právě nerealizovanými kurzovými zisky a nerealizovanými zisky z přecenění akcií na reálnou hodnotu.“
Hodnocení hospodaření vyšlo také z pera Nejvyššího kontrolního úřadu, šlo ovšem o hospodaření českého státu, přičemž hodnocení se objevilo v rámci Výroční zprávy NKÚ. Úřad vnímá loňský schodek státního rozpočtu ve výši 271 miliard korun jako známku toho, že „zadlužování pokračovalo rychlým tempem (…). Tento trend nadále představuje významnou hrozbu pro stabilitu veřejných financí“. Jakkoliv pokládám činnost NKÚ obecně za velmi prospěšnou, jeho hodnocení vývoje státního rozpočtu bývá tradičně trochu příliš zjednodušené. Zpráva například vůbec nevyužívá analytický koncept strukturálního salda, tedy salda očištěného o vliv ekonomického cyklu a jednorázových výdajů. Přitom propočty MF ČR v rámci makroekonomické prognózy z letošního ledna naznačují, že toto saldo se loni oproti roku 2023 snížilo o cca půl procentního bodu HDP, a to z -2,6 % na -2,1 %. Zpráva také nezkoumá vztah mezi saldem a investicemi (tedy myšlenku, že na úhradě nákladů nyní prováděných investic by se skrze splácení dluhu měly podílet i další generace daňových poplatníků). A jen velmi letmo zmiňuje problém, který pokládám za skutečnou hlavní hrozbu českých veřejných financí: jejich nadále ne zcela dokončenou přípravu na blížící se rozpočtové dopady stárnutí populace.
Výše zmíněný ukazatel strukturálního salda popisuje vývoj hospodaření na úrovni celého „sektoru vládních institucí“, tedy včetně krajů, obcí a zdravotních pojišťoven. Na adresu hospodaření samotné centrální vlády se nepřímo vyjádřila ještě jiná instituce: ratingová agentura S&P. Ta potvrdila České republice rating AA- se stabilním výhledem, což lze číst jako verdikt, že ta „hrozba pro stabilitu veřejných financí“ možná – aspoň v mezinárodním srovnání – zas tak dramatická není. Z pohledu S&P zůstáváme stejně spolehlivými dlužníky, jako je Francie nebo Slovinsko, a lepšími než třeba Čína, Island, Izrael, Japonsko, Kuvajt, Saudská Arábie nebo Španělsko.
Pozorný čtenář si může povšimnout jistého zmatku v číslech: v samotné účetní závěrce je v kolonce „neuhrazená ztráta“ uvedena (po zaokrouhlení) výše zmíněná suma -428 mld. Kč. V tabulce v rámci tiskové zprávy ČNB je ovšem údaj -277 mld. Kč. Vysvětlení je prosté: ČNB prezentuje v tiskové zprávě neuhrazenou ztrátu po započtení zisku z posledního roku. Neuhrazená ztráta je dominantní součástí vlastního kapitálu ČNB, a ten tak proto zůstává hluboko v záporu. Připomeňme nicméně, že to ničemu nevadí, protože centrální banka je jediný hráč v celé ekonomice, kterému nehrozí bankrot (dokud má pasiva jen v CZK). ČNB je a vždycky bude solventní: je a vždycky bude schopna uhradit své splatné závazky, protože má ze zákona možnost je hradit korunami, tedy opět svými závazky. Dokud bude vlastní kapitál ČNB záporný, dá se očekávat, že ČNB bude veškeré své případné zisky používat na jeho navyšování, tj. že nebude tyto zisky odvádět do státního rozpočtu. Za poslední čtvrtstoletí jsme zažili tři roky (2014-2016), kdy bylo vlastní jmění ČNB kladné, ale ani tehdy ČNB nic do rozpočtu neposlala.
Pro zajímavost si připomeňme komentář k tomuto rozhodnutí z „Roční zprávy o výsledku hospodaření“ za rok 2016: „Za rok 2016 ČNB vykázala zisk v celkové výši 46 469 mil. Kč. V souladu se schválenými zásadami finančního hospodaření byla část vytvořeného zisku ve výši 549 mil. Kč použita na úhradu účetní ztráty z roku 2015. Po zaúčtování této operace (dne 23. 3. 2017) ČNB ve své bilanci účetní ztrátu z roku 2015 již neeviduje. Zbývající část zisku ve výši 45 920 mil. Kč byla převedena do rezervního fondu ČNB. Odvod volného zůstatku zisku do státního rozpočtu proveden nebyl. Rozhodnutí o navýšení finančních rezerv centrální banky se opíralo o skutečnost, že ČNB aktuálně nedisponuje odpovídající finanční rezervou, které by pokryla případné ztráty spojené s držbou devizových rezerv. Za důležité lze považovat i to, že obecně přijímaným a v praxi aplikovaným pravidlem řady centrálních bank, včetně ECB, je ponechávání nerealizovaných zisků v bilanci banky, jako určité finanční rezervy pro pokrytí případných budoucích ztrát. V této souvislosti lze připomenout, že hospodářský výsledek ČNB za rok 2016 byl více než z poloviny tvořen právě nerealizovanými kurzovými zisky a nerealizovanými zisky z přecenění akcií na reálnou hodnotu.“
Hodnocení hospodaření vyšlo také z pera Nejvyššího kontrolního úřadu, šlo ovšem o hospodaření českého státu, přičemž hodnocení se objevilo v rámci Výroční zprávy NKÚ. Úřad vnímá loňský schodek státního rozpočtu ve výši 271 miliard korun jako známku toho, že „zadlužování pokračovalo rychlým tempem (…). Tento trend nadále představuje významnou hrozbu pro stabilitu veřejných financí“. Jakkoliv pokládám činnost NKÚ obecně za velmi prospěšnou, jeho hodnocení vývoje státního rozpočtu bývá tradičně trochu příliš zjednodušené. Zpráva například vůbec nevyužívá analytický koncept strukturálního salda, tedy salda očištěného o vliv ekonomického cyklu a jednorázových výdajů. Přitom propočty MF ČR v rámci makroekonomické prognózy z letošního ledna naznačují, že toto saldo se loni oproti roku 2023 snížilo o cca půl procentního bodu HDP, a to z -2,6 % na -2,1 %. Zpráva také nezkoumá vztah mezi saldem a investicemi (tedy myšlenku, že na úhradě nákladů nyní prováděných investic by se skrze splácení dluhu měly podílet i další generace daňových poplatníků). A jen velmi letmo zmiňuje problém, který pokládám za skutečnou hlavní hrozbu českých veřejných financí: jejich nadále ne zcela dokončenou přípravu na blížící se rozpočtové dopady stárnutí populace.
Výše zmíněný ukazatel strukturálního salda popisuje vývoj hospodaření na úrovni celého „sektoru vládních institucí“, tedy včetně krajů, obcí a zdravotních pojišťoven. Na adresu hospodaření samotné centrální vlády se nepřímo vyjádřila ještě jiná instituce: ratingová agentura S&P. Ta potvrdila České republice rating AA- se stabilním výhledem, což lze číst jako verdikt, že ta „hrozba pro stabilitu veřejných financí“ možná – aspoň v mezinárodním srovnání – zas tak dramatická není. Z pohledu S&P zůstáváme stejně spolehlivými dlužníky, jako je Francie nebo Slovinsko, a lepšími než třeba Čína, Island, Izrael, Japonsko, Kuvajt, Saudská Arábie nebo Španělsko.