Návrat dětí do školy s možností karantény. Jak se na něj připravit?

27. srpna 2020

V září se všechny děti vrací do škol, jejich zážitky z karantény i letních prázdnin ale budou různé. Zatímco některé se už nemohou dočkat, až zase uvidí své oblíbené spolužáky, jiné možná prožívají obavy ze změny denního režimu. Přečtěte si, co může dětem i rodičům návrat do školy usnadnit.

S notnou dávkou nadsázky by se dalo říct, že se letos řada rodičů přiblížila hereckému výkonu Roberta Benigniho v proslulém snímku Život je krásný z roku 1997. Benigni v něm ztvárnil roli číšníka Guida, jenž dojemným způsobem chrání svého malého syna před hrůzami druhé světové války, když předstírá, že všechno, co se kolem nich odehrává, je pouhá hra.

Situace s koronavirem v České republice zatím není tak dramatická, ale kdekdo ji mohl a stále může nést velmi špatně. A právě princip hry představoval cestu, jak menším dětem citlivě vysvětlit smysl mimořádných opatření i jak zvládnout izolaci od kamarádů v čase, kdy řada z nás nevěděla, co se stane příští den.

Jiný kraj, jiná opatření

Podle dat neziskové organizace UNESCO pandemie koronaviru k letošnímu červnu ovlivnila způsob vzdělávání u téměř 1,6 miliardy žáků ve 190 zemích – tedy 90 % školáků po celém světě.

Od začátku koronavirové pandemie přistupovaly evropské státy ke změnám ve výuce různě. Některé země si udržely pozitivní myšlení a vsadily na výsledky výzkumů, které naznačovaly, že malé děti nebudou koronavirus ve velké míře šířit. Například nizozemské školy podle akademického časopisu Science Mag Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) zredukovaly počet žáků ve třídě na polovinu a ani při opětovném otevření škol v dubnu nevyžadovaly dodržování rozestupů mezi žáky mladšími 12 let. V Dánsku zase došlo k vytvoření menších školních skupin, které se snažily co nejvíce času trávit na čerstvém vzduchu – a tak se někdy učily i na hřbitovech. V Belgii se zase občas vyučovalo v kostelech a ve Finsku sice zůstala velikost tříd stejná, ale pečlivě se dbalo na to, aby se děti nemíchaly s žáky z jiných tříd.

Zatímco v některých státech zatím není vůbec jisté, zda se děti do škol v září vrátí, čeští školáci si už chystají školní batohy. V březnovém článku Děti a karanténa. Jak doma mluvit o situaci kolem koronaviru? jsme radili, jak komunikovat v období krize – nyní děti i rodiče čeká další změna a potenciálně stresová situace.

1) Když se nechce zpátky do školy

Pro mnohé rodiče známá situace, která však má řešení. Díky karanténě děti letos trávily se svými rodiči i sourozenci mnohem více času, a teď zase musejí zpátky do školy. Podle britského psychoterapeuta Noela McDermotta to ale není nic, čím by se rodiče měli stresovat: „Dá se očekávat, že děti možná budou s návratem do školy vykazovat větší separační úzkost. Pocit ztráty s koncem jednoho období je normální.“ U některých dětí se při návratu může vyskytnout i sociální úzkost.

Co s tím? Promluvte si o tom, čeho se vaši potomci obávají, ujistěte je, že tu pro ně budete i nadále, a popovídejte si s nimi o situacích, které mohou během podzimu nastat. Zkuste je také motivovat tím, že jejich pozornost otočíte k věcem, které mají rády – ať už je to oblíbený předmět nebo kamarád, na kterého se těší. Nebo třeba školní přestávka.

2) Zůstaňte v kontaktu s učiteli a informujte se o atmosféře ve škole

Pokud se vaše dítě necítí dobře nebo potřebuje poradit, nemusíte se stydět, když budete cítit potřebu konzultovat možný problém s učitelem, školním psychologem či jiným doporučeným odborníkem z oblasti psychologické péče. Pokud však budete uvažovat o tom, aby si vaše dítě s někým promluvilo, volte spíše osobní setkání u dětského psychologa s psychoterapeutickým výcvikem.

Pokud během podzimních měsíců dojde k dočasnému zavření školy, potom můžete opět využít krizovou linku. Co se týče terapií online, řada psychoterapeutů nepovažuje po zkušenosti z letošního jara online setkání za vhodná. Mimo jiné i proto, že při nich dotyční čelí podobným bariérám, které dětem ztěžovaly dálkové studium. „Služby v oblasti duševního zdraví mají zahrnovat určitý stupeň soukromí, a ne všechny rodiny žijí v podmínkách, které by ho umožňovaly,“ vysvětluje profesor Ezra Golberstein, který působí na School of Public Health na Minnesotské univerzitě.

3) Očekávejte zvýšenou potřebu adaptace

Je sice pravda, že schopnost adaptovat se na nové situace si během karantény musel rychleji či pomaleji osvojit téměř každý, na rodiče je ale v tomto ohledu letos vyvíjen obzvláště silný tlak.

Podle studie provedené během pandemie, kterou cituje americký deník The New York Times, jsou lidé s nízkou schopností adaptace vystaveni vyššímu riziku duševního onemocnění. Adaptace je však individuální záležitostí, která u každého probíhá trochu jinak – někdo si v nové situaci poradí rychle, jinému to trvá déle a na nové podmínky si zvyká pomaleji. To je však v pořádku. Ani rodiče by na sebe v tomto ohledu neměli spěchat, a naopak by měli sami sobě dát dostatek času na to, aby si na změny zvykli a novým podmínkám se přizpůsobili.

Zkuste popřemýšlet o dalších situacích ve svém životě, kdy jste čelili nejistotě a neočekávaným změnám, a položte si následující otázky: Co vám pomohlo projít těmito časy? Co jste se přitom o sobě dozvěděli? Možná v nich najdete inspiraci ke zvládnutí dalších nečekaných situací a událostí.

4) Kultivujte soucit k sobě samým

Rodiče se často trápí otázkou, zda udělali pro ochranu svých dětí dost. To může být ale značně vyčerpávající, a tak stojí za to zkusit najít novou perspektivu. Místo toho, abyste trávili čas hledáním jistoty a argumentů pro svá rozhodnutí, zkuste pracovat na empatii k sobě samým.

Obviňujete se za situaci, která je zcela mimo vaši kontrolu, nebo máte pocit, že jste mohli udělat víc? Nenechte se takovými myšlenkami pohltit a zkuste místo toho rozvíjet pozitivní myšlení. Zkuste si třeba říct: „Vybírám pro svou rodinu nejlepší informace z informací, které mám.“ Nebo: „Toto rozhodnutí funguje pro nás a naši úroveň tolerance rizik.“

Preventivní opatření se od 1. září opět dotknou každého z nás. Vůči dětem ve školách zatím zůstávají umírněné, v případě nákazy je však časově omezená izolace zřejmě nemine. Každé dítě na takovou situaci bude reagovat trochu jinak. I nadále proto platí, že je důležité všímat si i pocitů dítěte a citlivě s ním mluvit o tom, co se kolem něj děje.